Slovo k autorovi článku: "Neskreslujte historiu. Atentát na Heidrycha nevykonávali len Českí ale aj Slovenský parašutisti. Teda prosím, keď už tak píšte, že Československí parašutisti.......".

Když už bych měl být úplný - i Moravané se podíleli.

Pán Palkovič, zde už pár let probíhá cosi jako "čechisace" kultury a historie. Najednou v minulosti byli všichni Češi, ve sportu akultuře nás representují Češi .... a t.d.

Sám si to pamatujete z dob Československa......

Šustek přichází s novou verzí příběhu, ale trochu mu to nesedí.

  Chvátal byl majitelem textilní konfekce. Proto rozhovor o poskytnutí šatů.

  Udání Chvátala mělo fakticky dopad jen na nepřítomného Čoupka. Pospíšil uprchl, uprchl i následně u Čoupků, když se je pokoušel varovat a pokračoval dál v činnosti. Zapletal měl Gestapu udat Čoupka a přivézt na popraviště Čoupkovu rodinu. Nyní je to popřeno. Následně vystupoval jako konfident Gestapa a za pomoci odboje po deseti dnech Gestapu uprchl. (Není těch 10 dnů překlep?) Odplatou bylo poslání jeho rodiny do koncentračního tábora. Pokusil se o cestu do Švýcarska a byl v Německu zadržen. Všichni tři výsadkáři a jejich rodiny zemřeli bez přímého vlivu udání Chvátala. Jeho smrt o to víc vypadá jako bezdůvodná.

Něco k přemýšlení:

Chvátal se považoval za Němce a součást nového systému. Jak bychom se asi zachovali my, kdyby se objevil po pár letech bývalý kamarád a žádal o pomoc, s tím, že pracuje v ČR pro ruskou nebo třeba korejskou nebo íránskou tajnou službu? (Úmyslně uvádím státy, přátelské bývalému systému.) 

Stejně tak občané ve Zlíně nebo v Praze, kteří pomáhali četníkům - jak bychom se zachovali my, kdyby na ulici policajt honil chlápka a stříleli po sobě? Normální reakce je, v první řadě nenechat se trefit, ale na čí stranu bychom se přidali?

Tím Chvátala ani jeho čin nehájím, jen se na to snažím podívat z jiného úhlu... Byl to nepřítel, prohrál a přijal svou porážku. Ze svého pohledu asi zradil kámoše a předválečnou ČSR, ale nezradil národ a stát, který považoval za svůj. 

Smutná historie.

Jiný úhel pohledu by přece byl - Chvátal byl hrdina a čestný člověk. Měl odvahu jako občan bojovat proti diverzantům a nepřátelům země přesně v souladu s proklamovanou představou, jak se mají chovat obyvatelé Protektorátu a jak se také zpravidla 10 mil. Čechů chovalo. Chvátalovi bylo v době události 23 let.

  Patrně mu doteklo až dodatečně, jaké neštěstí to přineslo (to odpovídá pozdější volbě pseudonymu), ale mezitím z něj "bulvár" - válečná propaganda udělala hrdinu na té správné straně a podepsala mu poválečný rozsudek smrti.

  Narukoval k Wehrmachtu jako plno Čechoslováků. Po zajetí přešel na stranu spojenců a patrně se podílel na osvobození. Aneb následoval stejný osud jako parašutisté, které pomohl kdysi dopadnout. Po návratu ho čs. úřady soudily. Za co vlastně? 

Zajímavý příběh, ale bohužel vymyšlený od začátku až do konce. Kdyby to byla pravda, tak bychom se o tom učili ve škole. Takže pěkná pohádka na dobrou noc. Tak šup do postýlky a spinkat.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/210452801390001/

Obávám se, že zacházet s pojmy "udavač", "zrádce" či "zbabělec" je naprostá hloupost. Situace byla úmyslně postavena tak, aby nebylo možné dbát morálních hodnot civilizovaného světa. Jednání v takové situaci nemá s uvedenými pojmy moc společného.

  Je dobré to analyzovat, protože dnes zažíváme úplně stejnou situaci třeba na trhu práce či v byznysu obecně. Opět účelově vytvořená situace. A chováme se úplně stejně jako "udavači", "zrádci" či "zbabělci" minulosti. Prospěch má ten, kdo morální předsudky zavrhne první. Pokud to není správné, je třeba přijít na to, jak lze jednat jinak, jak vypadá prevence.

  (Kdysi tady byly zážitky Židovky v koncentráku při selekcích. Hlavní roli hrálo sobectví bez morálky. Cílem bylo přežít bez ohledu na ostatní. Jak se liší koncentrák 1943 od trhu práce v Česku v roce 2013?)

Měl byste si dát facku. Srovnávat chování lidí za Protektorátu, nebo v koncentráku s dnešní situací na "trhu práce" jak píšete, je hnus.

Příběh udavače Chvátala jen potvrzuje další příběhy, o kterých jsem četl a rčení, že "poturčenec horší Turka". Často nejhorší a největší nacisté pocházeli právě ze smíšených rodin, kteří pak přijali říšské občanství. A nesmíme zapomenout na sudeťáky, těch byl v SS a gestapu dokonce % nejvíc ze všech říšských žup.

Stejně tak jako byli sudeťáci, lidé ze smíšených rodin atd... i v československém zahraničním odboji.

Válka je vždycky jeden velkej chaos. Nemysli si, že jinde by to nebylo podobné.

Hezky by to dokreslil případ generála Luži. Uvádí se při diskuzích, zda byli Mašínové vrazi nebo hrdinové. To aby byl zmatek v makovicích diskutérů zcela dokonalý. 

  Četnická hlídka jednající na základě udání zastřelila při přestřelce 2. října 1944 odbojáře generála Lužu s pobočníkem (resp. ten spáchal sebevraždu). Odplatou přepadlo odbojářské komando za účasti syna generála Luži četnickou stanici v Přibyslavi a popravilo 5 četníků a snažilo se popravit i původce udání. Následovaly přepady dalších četnických stanic za účelem získání zbraní a z důvodu, že se na četníky v této době "již smělo" pohlížet jako na kolaboranty. (Což trvá u veřejnosti dodnes.)

  U veřejnosti panovala obava z provokatérů gestapa. V této situaci generál Luža napochoduje do vesnice a dožaduje se u lidí pomoci. Každý si mohl hodit mincí, aby věděl, jak se má "morálně" zachovat. Rok na to již každému bylo jasné, že za zradu a udání se má popravovat. Aneb obrázky ze života dokonalého Kocourkova.

Tak co já vím tak podle výpovědí svědků dal Luža před popravou strážníkům na výběr že je nezastřelí když se okamžitě přidají k odboji.

Zajímavý příběh, díky za něj. Vůbec si myslím, že tahle kapitola našich dějin je (jako spoustu jiných) málo probádaná a ve veřejnosti se o ní ví žalostně málo. Vůbec se divím, že se těchto témat u nás nechytají filmaři a nebo jen velmi zřídka.

O tomhle ději pojednává film Smrt si říká Engelchen.