Být vámi, tak mapy, kde se rysy pohybují bych nedával. Je to přesný návod pro pytláky, kde mají jít na lov. A nejsem si jistý, jestli ochránci chtějí, aby je pytláci lovili.

I na to jsme při vytváření mapy mysleli. Předpokládané domovské okrsky rysů („rysí revíry“) jsou zaznačeny jen velmi hrubě a pokrývají velká území, bodové nálezy jsou vloženy se záměrnou odchylkou až několika kilometrů právě z důvodu ochrany proti riziku pytláctví či jiného zneužití informací o výskytu šelem. Mapa tedy nemůže tedy sloužit jako přesný návod pro pytláky. Více na http://mapa.selmy.cz/otazky-odpovedi.aspx

Býval hajný i jen v polích, bez lesa, na polní zvěř. Když pracující poroletariát si začal hrát na vrchnost, převzal honitby a dovedl do do srabu, přemnožení srnci a divočáci, jinak mrtvo. Pomalu se ani nekrmí, ač krmit by se mělo i v létě, jen tak se minimalizují škody. Krajina by mohla získat cenu a hodnotu právě zazvěřením přirozeným a přiměřeným. Chybí ale kdo by hájil, motorkáře honil. Produkci dřeva zvládne kdekdo, ale místní znalost převzaná od předchůdce a desetiletí kariery prohlubovaná chybí. Asi by bránil kradení, toho všechen lid nedopustí, les je všech, lze ho pošlapat, zdupat, vzít si co oku lahodí, tu hřib, tu kládu, tu třeba jen jmelí a strom proto poraženeý nnechat ležet. Fungují obory, proč ne republika?

Přemýšlím, jak by asi dopadl ostrý souboj naštvaného rysa s člověkem.

Rys na člověka neútočí a pokud může, lidem se zdaleka vyhýbá (ledaže by byl nakažený vzteklinou, ta se ovšem u nás prakticky nevyskytuje). V podstatě jediný způsob, jak přimět divoce žijícího rysa k "souboji" s člověkem, je ohrožovat ho, když nemůže utéct (je zahnaný do kouta, raněný, brání mláďata apod.). V takovém případě se dá čekat, že dotyčný skončí více či méně podrápaný nebo pokousaný, podle toho, jak dlouho mu bude trvat, než mu dojde, že má rysa nechat na pokoji.