vynikajici zprava, vazeni cirkevni otcove Vim,ze svatoreceni neni jednoduche, ale moc si preji - otec Toufar je nejen positivnim vzorem vzorem a prikladem v osobni statecnosti, ale bude v Nebi i jako pripominka tisicu tech, ktere bolsevici umucili a ktere se dnesni kscm a cssd snazi vymazat z dejin.

Je dobře, že bude P. Toufar takto připomenut a "vyznamenán".

Když už nebyli potrestáni jeho mučitelé a další komunističtí zločinci, ať se alespoň jeho životní příběh stane mementem...

Třeba Jana Nepomuckého jsou dnes mnozí schopni vnímat, jen jako uměle vytvořenou legendu, jako projev kýčovité zbožnosti... Přitom i on byl obětí zvůle mocných. Jeho bolest a strach byly stejně skutečné, jako jeho věrnost a statečnost. Toufar a Nepomuk si jsou podobní.

je to hezke gesto. doufam, ze papa bude pro.

s tou posledni vetou v clanku nesouhlasim, duvod pro blahoreceni (dalsi stupen je svatoreceni) je mucednictvi NEBO vykonany zazrak.

Souhlas - až na jednu drobnost - mučednictví nebo zázrak není důvodem, ale podmínkou pro blahořečení. Lidí, kteří dosáhli věčné spásy (de facto světců), jsou, jak doufám, miliardy, ale osob prohlášených za svaté je řádově ve stovkách.

No nevím, ale podmínkou svatořečení je vykonaný zázrak a ten, pokud vím, nevykonal. Nepopírám, že musel trpět jako kůň, ale to bychom pak asi měli blahořečit víc lidí.

Nicméně beru to tak, že blahořečení je "interní" záležitostí církve, nic proti tomu. Jen mi k tomu nesedí to svatořečení, nic víc...

Vzhledem k tomu, že na uznání "zázraku" stačí, že se najdou 2 lidé, kteří prohlásí, že dotyčný je nějakým způsobem "uzdravil", tak si jsem jist, že s hledáním takových "svědků zázraku" nebudou mít katolíci problém

Nic nového, jenom další blahořečení z politických a ideologických důvodů, s vírou to nemá nic společného. Církev si svou nenažraností střílí góly do vlastní branky, tak se teď musí zase chvíli povozit na vděčné vlně antikomunismu.

Toufar byl po roce 1948 šikanován, přesto se choval čestně. Pak jej neprávem obvinili ze "zázraku" a nutili na něm přiznání pomocí těžkého mučení, jemuž podlehl, ale odmítl se přiznat k něčemu, co neprovedl. Vše je svědecky a dokumentárně doloženo.

místní diskuse přesně odpovídá 40 ti leté bolševické totalitě

Církev si může blahořečit koho chce, třeba Hurvínka, nebo i brouka Pytlíka a ostatním to může být úplně jedno. Je to jen její vnitřní záležitost. 

Vždyť mě je to taky ukradený.

Církev a Komunisté - mělo to být už dávno zakázaný.

Církev byla zakázána již mnohokrát.

Mnohokrát byli věřící pronásledováni a vražděni.

A přesto je nás na planetě stále více.

A je zarážející, jak neuvěřitelně zuřivé reakce vyvolává jakákoliv zmínka o církvi a náboženství u lidí, kteří evidentně žádné vlastní zkušenosti s církví nemají a prakticky o tomto tématu nevědí vůbec nic kromě mixáže mediálního masírování, zbytků komunistické propagandy a bulvárních článků.

To je podobné jako se zuřivým antisemitismem lidí, kteří žádného Žida nikdy neviděli. Ono je vůbec jednodušší nenávidět něco, co neznám, než něco, co znám.

Církev si pro svou vnitřní potřebu může svatořečit koho chce a bezvěrcům je po tom kulový.