Taky jsme ho ve škole měli, problém byl, že dát žákům v 5. třídě, kde se začínal učit cizí jazyk hned mluvčího. který navíc neumí česky, je absolutní nesmysl. Rodilý mluvčí je dobrý na konverzaci, ta má ovšem smysl, až když žáci znají aspoň základní pravidla jazyka a slovní zásobu.

Kterou ovšem nebudou mít nikdy, neb memorovat - to se dneska nenosí. Dnes se odvozuje.

Když už má člověk nějakou slovní zásobu, tak jsou dobré některé dvojjazyčné knížky: nalevo anglicky, napravo česky. Podle mne typický příklad: Sinclair Nicholas - "Wang Dang American Slang" a "Wang Dang American Thang".

Souhlasím, učila jsem se také hodně z knih... pamatuji na prní knížku od anglické profesorky (angličtiny), která u nás byla na prázdninách. Četla jsem ji neskutečně dlouho, slovník jsem měla otevřený pomalu víc, než tu knížku, ale přečetla jsem ji. Další od stejné autorky šla lépe. A pak jsem dostala  Dicka Francise. To byl zase nový oříšek, nové hledání ve slovníku. S každou další knihou jsem se musela učit znovu jazyk autora. Ale musím říct, že mě to dalo víc než škola. Knihy a přímá konverzace s rodilými mluvčími.

Také jsem měl na škole rodilého mluvčího. Byl to takový zvláštní samorost bez špetky pedagogických schopností a jak jsem zjistil později, sám dost plaval v gramatice, zejména v psaném textu.

Když jsem nastoupil do prvního zaměstnání do mezinárodní firmy, kde byla pestrá směsice cizinců, počínaje Holanďany, Belgičany, přes Francouze a konče jedním Mexičanem, tak jsme si přestože jsme všichni "uměli" anglicky skoro nerozuměli, ale byla to dobrá škola života. Dodnes rozpoznám podle přízvuku, kdo odkud pochází. Pak jsem dostal nového šéfa, který byl z anglického Leedsu a jeho maminka byla profesorkou anglické literatury na univerzitě a sám byl, kromě matky, vycepován elitními britskými školami. Byl to první cizinec, kterému jsem skutečně rozuměl a i když jsem občas neznal nějaké slovíčko, neměl jsem problém pochopit, co mi říká.

Jednou jsme zašli na skleničku a já si všimnul, že pokaždé, když mluvím, tak se mu rozjíždějí koutky a pak se najednou zeptal, kdo mě učil. Říkám: "Špatný co?" A on na to, hubu už od ucha k uchu: "Nechci se tě dotknout, ale mluvíš jako by ses učil angličtinu někde v docích nebo v base......."

No a já se pak další rok odnaučoval všechny zlozvyky, abych nemluvil jako white trash.

Ale zase je dobry znat slang z vezeni. Kdo vi, kam vas osud zavane

Tim líp rodilý mluvčí nic nenaučí :-)

No mě to nevadilo, konečně na mě nikdo nemluvil česky, a hlavně se pořád mluvilo konverzovalo. A ti lidé byli svým zpusobem zajímaví tím že byli jiní než úča co byla o 4 lekce na před a učila se anglinu ala prokop family :-D theeen kjuuu :-D človek pak po těchle hodinách přijel do anglie nebo státu a nerozuměl mu nikdo :-) takhle se člověk učil mluvit tak jak se mluví bez toho skostnatění a miliónu pouček a příruček... mě osobně to vždycky vyhovovalo

Presne tak, ale potreba jsou oba - rodily mluvci na vyslovnost a pouzivany jazyk a ucitel na gramatiku, psany jazyk a teorii. Je spatne mit jedno nebo druhe - to je mozna lepsi nemit ani jedno.

Výuka jazyků, včetně češtiny, je u nás žalostná, především kvůli způsobu výuky. Jak  můžeme hodnotit středoškoláka, který si v textu musí ukazovat prstem a nepřečetl za život jedinou knihu?

V 90. letech na střední jsem měl na angličtinu francouze. Byl dost fajn. "little"=>"leetle"  Kde jsou ty časy.

že jste se teda radši nevěnoval fránině?

Kvalitní kantor jazyků z vyspělé země půjde jen těžko učit dobrovolně do rozvojové východní Evropy. Buď to byli zkrachovalci, úchyláci nebo lidi s nějakým životním problémem. Mě učil bývalý rybář alkoholik, a pak děsně sympatická kočka z Austrálie, kterou hledala rodina a byla jistojistě na drogách. Takže kantor žádný a úroveň prapodivná, bezcílná, posun prachbídný. Ovšem byl to rodilý mluvčí

sám jste zřejmě k posunu taky moc nepřispěl

Rodilé mluvčí jsem zažila dvakrát. Poprvé na střední, kdy jsme jej dostali ve druháku (jako začátečníci, všichni jsme byli němčináři) a nikdo mu nerozumněl ani slovo. Tak on celou hodinu jenom seděl a koukal z okna a my se bavili mezi sebou (česky, že) nebo dělali cvičení. Po čase samozřejmě dostal výpověď. Druhým rodilý mluvčí byl na jazykovce a to byla paní, která v ČR už nějaký rok žila a vypadalo to spíš, že si chce zlepšit svou češtinu. Samozřejmě nás to taky nebavilo, po čase jsme jí to řekli a ona naštěstí přešla pouze do angličtiny a bylo to super. Rodilý mluvčí jsou dobrá věc, ale člověk musí znát víc než 20 slov, jinak ho to nemůže bavit a zlepšení během jedné lekce týdně je nemožné.

Jo, rodilou mluvčí jsem měl v cca 7-8 letech, při slovní zásobě asi 20 slov to bylo k ničemu. Asi jako když nás angličtinu učil tělocvikář na základce (ccca o jednu stranu učebnice před námi).

Nejdříve mi pomohla učitelka na střední, která anglicky upravdu uměla a pak teprve měly smysl komverzace s rodilými mluvčími.

To je přesně to, co já tady tvrdím a za co dostávám záporné body. Vám jsem však dal kladný bod.