Existenční rizika způsobená lidmi jsou a budou. S kolika šrámy jimi lidstvo projde, je věčná otázka. Na druhé straně je jen věcí času, kdy nás příroda přestane neuvěřitelným způsobem hýčkat a nějaký její drobný rozmar lidstvo ohrozí velmi podstatně či rovnou vymaže. Takových nebezpečí si dovedou vědci představit celou řadu (srážka s kosmickým tělesem, výbuch supervulkánu, zvrat ve sluneční činnosti...) a další řada číhá v záloze mimo představivost vědců. 

Proti tomu se lidstvo může obrnit jedině technikou. Nemá smysl se připravovat selektivně jen na některou z těchto možností, jako jediná rozumná strategie se mi jeví zvyšovat ekonomický, vědecký a technický potenciál lidstva v naději, že až přijde takový smrtelný zásah přírody, se podaří včas vyvinout protiopatření. Z tohoto hlediska je plýtvání prostředky například na odvrácení hypotetického nebezpečí oteplování velmi nemoudré.

Některé věci se mohou vyřešit víceméně samovolně. Obrovská centralizovanost výroby a distribuce energie bude pravděpodobně nahrazena decentralizací do autonomních ostrovů a ostrůvků, expanze lidstva do vesmíru zvýší šanci na přežití lokální katastrofy, atd. 

Osobně si mylím, že se existenčním rizikům věnuje příliš mnoho pozornosti a to hlavně tam, kde to škodí. Vliv CO2 na oteplování není vědecky podložen  K dispozici jsou pouze různé statistiky, ale vědecky fundovaný rozbor z hlediska fyziky (specielně termodynamiky) je opomíjen. Výsledkem je, že se provádí opatření, která jsou nákladná, dotují se technologie, které si na sebe nevydělají a vlastně se vyhazují finanční prostředky oknem. Ekologové místo toho, aby věnovali pozornost životnímu prostředí, stále se snaží ovlivňovat t.zv. exhalace CO2, které jsou naprosto neškodné. Lidé v rozvojových zemích se nedokáží sami uživit, přestože tam mají daleko lepší podmínky k životu než v severských zemích. Kácením lesů vytvářejí pouště a říká se tomu obnovitelné zdroje. Ta nadvláda ekologických hnutí a aktivistů, kteří ničemu nerozumí je zhoubou lidstva. Zavádějí se BIOtechnologie, které nás uvrhávají technologicky o staletí dozadu.

Problémem těchto tzv. nových rizik vytvořených překotným rozvojem technologií a civilizace je bohužel to, že až by se tato rizika projevila, mohou již být škody doslova katastrofické. Nikdo například nemůže přesně vědět, co by se stalo s životem na planetě v případě atomové války - přesto je v zájmu přežití lidstva životně důležité jí předcházet. Nikdo přesně neví, do jaké míry by další ohromné zvyšování emisí CO2 ohrozilo život na planetě, jak by zahýbalo s globálním klimatem, ty možné důsledky jsou však příliš závažné na to, abychom to mohli ve jménu "neplýtvání penězi" či růstu Růstu pokoušet.