Malachitová plíseň neexistuje, ale malachitová zeleň ano. Je to organické tmavě zelené barvivo. Používá se k léčení bakteriálních a plísňových onemocnění ryb. Je účinná, ale i při malém překročení dávky toxická. Ve Spolkové republice Německo je stanoven hygienický limit obsahu malachitové zeleně 10 µg.kg-1 svaloviny ryb. Ani u nás se nesmí u chovných ryb používat. Malachitová zeleň se hromadí ve svalovině ryb, redukuje se na nebarevnou formu a ta v rybách přetrvává (udává se půl až jeden rok). U teplokrevných živočichů způsobuje nádorová onemocnění, poškození plic, ledvin a srdce, dokonce defektní potomstvo.
Některé země EU ve snaze chránit své obyvatelstvo zakázaly dovážet kontaminované ryby. Postihlo to firmy v Polsku, Chorvatsku, Slovensku – a také několik firem v České republice, včetně firmy Karla Schwarzemberka. Magazín týdeníků Táborsko – Milevské noviny – Písecké postřehy – Strakonicko o tom píše:
Před firmou Karla Schwarzenberga tak stála vidina ztráty v řádu milionů korun. Dohodl se proto s šéfem svého rybářského hospodářství Václavem Čížkem na tom, jak nepříjemný zákaz obejít. Václav Čížek založil společnost s ručením omezeným Leryz se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, odkud pocházel. Firma Leryz měla chov ryb jako předmět podnikání a označila se jako původní vlastník ryb při prodeji produkce ze schwarzenberských rybníků. Ryby koupené od Karla Schwarzenberga firma Leryz prodala dalším obchodníkům s rybami se zahraniční účastí. Pro ty pak při vývozu už nebyly místem původu rybníky Karla Schwarzenberga. V podstatě už nikdo nezkoumal, ze kterých rybníků ryby pocházejí a spotřebitelé v zemích Evropské unie je spokojeně zkonzumovali.
Nepřipomíná to něco z doby zcela nedávné? Rozvažte si sami, jaký je rozdíl mezi přidáním jedu do lihu a vědomým prodejem ryb, jejichž požití může nejen lidem způsobit poškození zdraví, ale ohrožuje i jejich potomky.
Takže mám jasno. Budu volit proti tomu, kdo povyšuje svůj zisk nad zdraví jiných lidí.
