Docela by mě zajímalo jestli by to dělal i pes.

já myslel, že novinářské kachny se pěstují jen v okurkové sezoně

Příjemná informace ze světa. Ale my víme prd proč to dělá, můžeme si jen něco myslet.

Zvířata umí být vděčná. Kdysi co kluk jsem zachránil těžce zraněného kocourka a přes odpor rodičů mu poskytl domov. A ten kocour byl frajer. Slyšel na jméno a chodil se mnou na procházky u nohy jako pes. Zvíře takto fixované na svého "pána" jej samozřejmě hledá, neboť smrt nechápe. A pokud jde o pohřeb do země, dle pachu najde poslední místo, kde pán byl a zafixuje si ho v paměti. Tedy to místo. U pohřbu žehem nemá šanci.

Čekala jsem, že mu tam bude nosit myšičky. To je takový kočičí dárek.

To nosí naše kočka, asi, aby se také podílela na zásobování naší rodinné smeřčky. Naštěstí je nechává před prahem. Už i přinesla ulovenou lasičku. Předešlá kočka o kterou jsme nešťastně přišli, nám nosila myši až na linku, byla to síla je tam nacházet, někdy dokonce s ukousnutou hlavičkou nebo střívky venku. Nikdy jsme ji ale neláli, věděli jsme, že je na to hrdá. Kočky když přilnou jsou fajn zvířata a neznám lepší relax než předoucí kočku na klíně. Svého času ke mně připutovalo kotě které mělo i své pány kteří ji plnili poctivě misku a přestěhovalo se ke mně. Postupně ke mně přilnulo tak, že se spíše chovalo, tedy chovala, jako pes, Přicházela na zavolání a chodila se mnou i na dlouhé procházky. Bylo to tedy na vsi, ve městě by nešlo. Dožila velmi požehnaného věku a když usnula natrvalo, bolelo mne to, jako bych přišel o někoho blízkého. Vlastně mi byla skutečně blízká. Také jsem ji nikdy nezradil a zvířata to moc dobře ví.

Zajímavý, myslím, že moje kočky by v podobném případě nikam nešly, akorát by se roztáhli v posteli pánč by tam konečně bylo dost místa.

Prosím roztáhly a páč, když tedy ne protože. A co asi tak mohou cítit k urně?