Diskuse: Jak je těžké v pražském Národním divadle hrát dělnice a ztroskotance

Diskuze

Jak je těžké v pražském Národním divadle hrát dělnice a ztroskotance

Hra Martina Františáka zvaná Karla, kterou pražské Národní divadlo uvádí na své komorní scéně Kolowrat, si za námět bere život dnešních „ponížených a uražených“, kteří jsou kdesi na periferii země i společnosti vydáni napospas ekonomickým vichrům. Konkrétně: skupina dělnic je postavena do situace, kdy je likvidována „sklárnička“, v níž pracují. Zdravé téma. Ale jak je uchopit?

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

ČI

čtenářka I

31. 5. 2012 18:59

vážně?

"...zatímco mužům Františák vtiskl pouze příjmení, nadto bůhvíproč německy znějící (Fügner a Reichman)." Opravdu autor nad tímto tápe a hlásá "bůhvíproč", když se v pár předchozích větách nezapomněl zmínit o tom, že M. Františák pochází z Valašského Meziříčí?! Možná by neškodila trocha geografických, potažmo historických, znalostí.

Také mě zaujalo názorově přímé odsouzení scénografického umu předvedeného v této inscenaci. Autor je očividně odpůrcem současného art designu a vkládání tohoto osobního názoru mi nepřijde namístě. Navíc z pohledu aktuálních inscenací v ND, kde se u spousty děl scénografové a kostýmní výtvarníci snaží o inovativní "moderní" přístup i k dramatickým klasikům, u současné hry, jako je Karla, mi to přijde jako úderný krok. Scéna ani kostýmy tak nenarušují celé dění na scéně a krom jiného v Karle i umožňují divákovi pokochat se uměním designu tak, jak nyní leží i běží ("narážka na Desingblok mi přijde směšná).

0 0

možnosti

zavřít