Nesuďme,

byl to dost nešťastná náhoda i když ověřit si pevnost klád na skládce si rodič než na ni vylezl mohl. Ale kdo dnes komu říká - klády se kutálí?

Mimochodem - není to tak dávno - nějakých deset či o trochu víc let, kdyse skládka dřeva v médiích doporučovala jako místo pro cvičení rovnováhy a dalších doveností.

.

ani dřív to nebyla taková pohodička. Děti tragicky umírali, akorát se to nevláčelo všema novinama, televizema, rádiema a internetama, který vlastně ani nebyly.

a já se divím

tomu, že jsme  ( já a všichni vrstevníci) přežili dětství. jedna z našeho ročníku měla smůlu a vlítla pod auto ( opravdu vlítla, auto bylo bez viny) a měla chromou pravačku, myslím že jen dlaň. jinak všichni různě zjizvený, popadaný do rybníka či do řeky, v létě i v zimě,  trochu i pod led. vždycky jsme si navzájem pomáhali a snažili se ty drobný úrazy zatajit před rodičema, protože to znamenalo omezení v našich aktivitách a rodičové se dopouštěli trestnejch činů týrání svěřený osoby- lidově , dostali jsme vejprask. ale měli jsme štěstí. ti nešťastní rodiče a ten prcek ho neměli....

Pardon, ale pustit dvouleté dítě na klády může jen...

Na to není co říct.

Re: Pardon, ale pustit dvouleté dítě na klády může jen...

Podle TV kládu uvolnil otec který po kládách běhal a ta se svalila na dítě. Ndělo se nic neobvyklého co se dnes a denně v lesích děje. každá skládka dřeva přímo láká každého aby si na ni vyběhl. Nám to rodiče zakazovali, ale asi to bylo tím, že byli z venkova a ještě k tomu z lesnického "klanu". Těch úrazů na skladu dřeva i lesních dělníků už tehdy bylo víc než dost a turisti měli každou chvíli minimálně odřené nohy jak po kládách uklouzli.

Klády

Já bydlel u lesa a rodiče nás vždycky hnali, když jsme na klády lezli. Ve dvou letech tam pravděpodobně ani sám nevylezl.

Tragédie.

Rodičům upřímnou soustrast. Jednou stačilo být o krok pozadu a můj dvouletý syn měl "silniční lišej" jako hrom, prokousnutý ret a rozbitý obličej. Chudák brečel a krvácel, až se ve mě srdce svíralo. A to byl pitomej krok!

Někdy si člověk ani neuvědomí, jak málo stačí k tomu nejtrpčímu.

Upřímnou soustrast rodičům nad ztrátou největší.

Re: Tragédie.

2-lete dite ma sedet ve sportaku a ne behat po vozovce...

co dělají dnešní rodiče?

Já si pamatuju dost dobře dobu, kdy byl můj syn malej.  Nějak nám zůstal neopařený, nepřejetý, bez zlomenin a úrazů a hlavně živý. Takhle pořád čtu jak dítě vlezlo do eskalátorů, sekačky, spadlo do řeky, přejelo ho auto, utopilo se v rybníku. Je to tragedie, když se něco takového stane, ale asi dost velký podíl na tom mají ti, co mají ty děti hlídat.

Upřímnou soustrast...

...bŕŕŕ

mám husí kůži až na patách...neumím a ani nechci si představovat tu hrůzu...jako by jich bylo málo...

achjo

další smutná zpráva, jako by jich už tak nebylo dost