Jak to Jandák líčil v televizi, má představu, že penzion bude vybaven pódiem pro herce, ateliéry pro výtvarné umělce, zřejmě i zrcadlovým sálem pro baletky a Harapese, nejspíš také stolky s kalamáři pro spisovatele a nově zbudovanou "Ulicí" pro vysloužilé režiséry a kameramany. V přestávkách mezi podáváním infúzí (a po přebalení) budou umělci vynášeni na tato jim tak známá místa, kde posléze budou tvořit.

      Nevím, jak Jandák k těmto šíleným úvahám přišel, když sám moc dobře ví (a koncekonců to i řekl), že umělci většinou neznají pojem "jít do důchodu", prostě pracují, dokud to jde. A když už to nepůjde, bude jim nějaké pódium nebo ateliér v penzionu platné, jak mrtvému zimník. Tam už budou mít úplné jiné starosti. Chtěl bych vidět paní Zázvorkovou, jak na natáčení svých posledních filmů dojíždí z domova důchodců. Kdyby jí tuto možnost Jandák nabídl, asi by ho poslala pěkně jadrně do prdele.

 

Poněkud jsi zaspal dobu. Doba obrození už je dávno za námi. O roli umělců za dob reálného socialismu se ani bavit nemusíme, byli poplatní režimu, jako každý jiný. Pravda, našly se mezi nimi bílé vrány, ale ty se našly i v jiných profesních skupinách. A v čem spatřuješ roli umělců jako "hlídacích psů morálky a vkusu" dnes ? V psaní na kšeft Michala Viewegha, nebo snad v bavičských talkshow Donutila nebo Pawlowské? Nebo v účinkování desítek herců v mýdlových operách? Nebo nedej bože, ve "strastiplné" životní pouti našich "zasloužilých", Kájovi a Helence?