Pěkný článek Jandourku

A já jako památník se ho pokusím doplnit alespoň částečně. V tom roce zemrel soudruh Stalina já byl prvňaček. Nejraději na světě jsem měl Ježíška a soudruha Stalina. Právě jsme celá třída oplakávali soudruha Stalina a čekaly(ve třídě byly taky děvčata) jsme, že už bude navždy tma, najednou další rána. Právě sme si četli, jak Kléma po nocích pod uliční lampou četl Marxa, přišla zpráva, že soudruh Gottwald zemřel ozářen nějakou kobaltovou soškou, nějak sme si zvykli, už nás to tak nebolelo, a byl zvolen za prezidenta soudruh Zápotocký. Spisovatel, Rudá záře nad Kladnem,předtím odborář, a předchůdce dnešních socanů. Něco jako soudruh Škromach, jen hodně hubenejší,bylo po válce a on se vrátil z koncentráku a měl pouhých 45 kg, a to byl Kápo!!! A od těch časů žijeme radostními zítřky pod vedením ČSD. A prezidenti odcházejí do důchodu šťastni. 

Ale fuj!

"Ani na smrtelném loži neměl klid, protože se k němu dobýval jistý slovenský arcibiskup, aby mu udělil poslední pomazání." Jandourku, Jandourku, kde je tvoje dobré katolické vychování, dělat si takhle srandu ze svátosti pomazání nemocných!

Myslím si, že místo toho pána,

spolu s jemu podobnými je v převýchovném pracovním táboře na výrobu štukového písku pomocí kladiva a čajového sítka s denní normou dvě tuny. Buďme chvíli jako oni !