Co je opravdu důležité?
Především uvědomit si, co se to skutečně děje. Pravda, moc vesele to kolem nás nevypadá. Ale je to něco špatného, destrukčního, nebo naopak něco sice nepříjemného, ale přirozeného a zákonitého? Věci, které vnímáme jeko znepokojující, nás ve skutečnosti vůbec nemusejí ohrožovat - mohou být jen průvodním jevem vývoje. Například vlastní pubertu málokdo z nás vnímal jako něco příjemného, ale přesto byla pro jeho vývoj nutná. Nebo chtěl by snad někdo natrvalo zůstat dítětem, jen aby si ušetřil nepříjemné prožitky dospívání? Já tedy ne. A proč to, co platí pro jedince, by nemohlo platit i pro společnost? Nemyslím, že zanikáme. Myslím, že se jako lidstvo vyvíjíme - přecházíme na jiné, situaci přiměřenější hodnoty a měřítka. Zatím se necítíme dobře, protože proces teprve začal. Staré jistoty se hroutí, novým se teprve učíme. Ale nevěřím, že nás to zničí. Apokalyptické vize provázejí lidskou společnost už od počátků a zatím se žádná nenaplnila. Tedy žádná taková, která by způsobila zánik lidstva.
Jestli jste věřící, pak věřte Bohu. Ten přeci po potopě světa lidstvu slíbil, že už ho nikdy nezničí.
Hodně štěstí!