Bič na sousedy a alibismus trestních orgánů
Takže odpovědnost se hodí na někoho jiného? Já bydlím v činžáku v Nusích. Už jsem párkrát zvedala jednoho stařečka u nás zpět na postel, odvážela lednici jiné stařence na skládku a tak. Nedá se říci, že bych byla úplně lhostejný soused. Ale vždycky mi zazvonili za dveřmi, že potřebují pomoc nebo tu žádost napsala sousedka přímo na nástěnku.
Ale o dětech v domě vím jen to, že tam jsou. (máme tam asi dvě). Viděla jsem je snad 2 x v životě a to bydlí nade mnou.
Ráno brzo odcházím, jezdím na cesty, vracím se pozdě, máme relativně tlusté zdi a neslyšíme skoro nic od sousedu. TO nesjou výmluvy, ale fakta.
A předpokládám, že při týrání dítěte mi nikdo u dveří nezazvoní, aby mi to oznámil, či mi to ten klouček nehodí písemně do schránky.
Je to strašné, když někdo ublíží dítěti, ale sousedé za to opravdu nemohou. To už by muselo jít o extrém, a ty svině tyranský bývají velmi vynalézavé. Ty chudinky nemusí ani nahlas plakat. U učitelů, dětského lékaře či jiné osoby, která bývá s dítětem v bližším osobním kontatku se už o tom dá mluvit o jakési formě lhostejnosti.
Je zajímavé, že týrané děti jakoby neměli prarodiče. Co ty babičky a dědečkové? Ty si také ničeho nevšímají. A mají k tomu určitě více šancí než soused.