je to těžké
Mé neteři způsobili doktoři slepotu. Těsně před 89.
Napřed v inkubátoru ji předávkovali kyslík a tím spálili sítnici. To ale ještě šlo, měla jen 2-3. a 4. stupeň poškození zraku. Ale na obou očích jí bez souhlasu rodičů operovali a zbytky sítnice jí zajizvili tak, že má na obou očích stupeň 5, což je slepota.
Veškerá dokumentace o operacích se ztratila, oficiálně žádný zákrok neprodělala!
3 roky poté jsem ji dovezl do Vídně, kde hostoval jeden specialista z Německa (myslím, že se jmenoval Dr. Kulnige). Ten ji prohlédl pod narkózou a konstatoval, že se na tom děcku ti doktoři jen učili a že tak pokazili to, co se mohlo v jejím dospívání možná zachránit. Řekl, že museli již před operací vědět důsledky, ale že chtěli na děcku jen experimentovat…
Ano, medicína je rizikové povolání. Znám nemálo svědomitých a maximálně pečlivých doktorů, kteří mají doslova kolem hlavy svatozář.
Ale např. jedna doktorka předepsala té neteři kapky do očí proti zánětu, které se NESMÍ předepsat slepým lidem (kteří mají paušálně vyšší vnitrooční tlak). Nebyla očařka a přesto ji to předepsala a tvrdila, jak je to perfektní a jak jí to pomůže. No a holka málem přišla o oči úplně a půl roku jí to potom její očař zachraňoval, jinak by už měla skleněné implantáty…
Všechno je relativní…