Riziko domácích zabijaček
Znám Čechy. Kálejí zvysoka i na své nejbližší a třeba jenom kvůli domu nebo bytu, anebo jenom kvůli svému pohodlí klidně zabijou svojí babičku, pokud budou mít naději, že se to nějak zaonačí a že vyváznou skoro (anebo i úplně) bez trestu. Každý starý člověk je přeci nějak nemocný a nějak trpí, takže se to dá navléci všelijak. Ve všech zemích, kde je eutanazie povolená, byla taky i zneužita a konaly se procesy, které odhalily obludné a sprosté vrahy maskující se právě eutanazií. A všichni uznávají, že je to jenom špička ledovce zneužívání eutanazie! To že už nechce žít a že si přeje už zemřít, říkává kdejaký starý člověk sám od sebe a poměrně dost často, aniž by nějak zvlášť trpěl, a tak by se toto dá snadno zneužít. Klidně babičku donutí - například citovým vydíráním (a to se dá poměrně snadno!) k tomu, aby napsala, když už to pořád říká, že si už nepřeje žít a že si přeje zemřít - že se to dá dneska přes doktory snadno zařídit, a že je to dneska normální a běžně se to dělá. A pak jí dají třeba jed na krysy.
A tohle riziko domácích zabijaček pro pohodlí nebo ze zjištnosti je u nás rozhodně větším nebezpečím, než stávající utrpení nemocných.