Úplně mi rozhodili karmu
Dnes ráno jsem meditoval na lavičce na Petříně. Hrubě, až nechutně mne tam vyrušili dva vagabundi, kteří silně zapáchali a jistě několik týdnů zanedbávali hygienu. Jejich vzhled na mne působil, že jsou feťáci, houmesi nebo laciní buzici.
Jeden mne říkal, že se jmenuje Kamil, a že by se mne rád napil. Byl oděn v gumovém černém oblečku, na hlavě měl růžovou gumovou kapuci a krajkovou zástěru. Pod gumovými oblečky měl několik svetrů silně propocených, vlhkých a zatuchlých.
Druhý měl na sobě jen trenýrky a zažloutlé vasilo. Na krku tlustý gumový obojek s řetízkem, za který tahal Kamil. V ústech měl jakousi červenou kuličku ze dřeva, nebo z plastu a tou byl provlečen kožený pásek, za krkem pevně stažený. Toto u něj vyvolávalo mohutné slinění a nemožnost vyjadřovat se slovně. Jen skučel. A když skučel moc, Kamil ho přetáhl bičem, který držel v druhé ruce.
Až později jsem pochopil, proč pořád datluje do notebuku, který měl páskem připevněn u těla a propojen z historickým mobilem Siemens S6 i s tužkovkami. Svůj hednikep nemluvení ventiloval přes notebuk do jakéhosi diskuzního fóra.
Žádali mne, abych šel s nimi do "Sednviče! (víte co to je???) ale že mne musí dál mlístýr nebo co.
Otřásl jsem se hnusem a utekl pryč.
