Pod jeho vlivem se mohou udát věci, které mnohdy nedají rozumně vysvětlit.

Když jsem byl mladší (ne - ještě mladší) tak jsem se jedné vlahé noci vracel potemělou silnicí z taneční zabavy a bílá čára lemující tuto silnici byla jediným vodítkem, který mne měl přivést bezpečně domů. Krok vedle a byl bych ztracen. Zpočatku vše probíhalo dobře. Pravidelnou sinusoidou jsem kmital kolem čáry a děkoval ji za její existenci, když vtom náhle se zvedla a liskla mne přes hubu. Přimkla se ke mě a svíjejíc se kolem mne povalila na zem. Poté co jsem si sednul koukám vedle sebe a čára se zase klidně plazí po vozovce jako by se nic nestalo, bestie jedna. Po zbytek cesty jsem si na ni dal větší pozor a už se mi nic vážného nestalo.

Od té doby vždy, když jdu po silnici, mám při pohledu na to bílé na černém pozadí zvlaštní pocit ohrožení.

Některé věci jsou prostě nevysvětlitelné.