Mam pocit, ze plno pedagogickych teorii je na nic. Napr. jedna rika, ze na stredni skole (a zrejme tedy i na ZS) se nema delat aby vysledna znamka za predmet byla stanovena na zaklade jedne velke zkosuky at uz pisemne, nebo ustni, tj. ze je stanovena vice mene bez ohledu na znamky dosazene v prubehu roku. Takhle samo o sobe to zni hezky a celkem logicky, ALE jak uspeje narp. na VS student ktery neni zvykli,  ze musi na konci roku/pololeti/semestru sve vysledky obhajit jednou zkouskou na ktere vse stoji a pada. Je sice pravda, ze jsou 3 pokusy (pri lidovejsim zkousejicim neoficielne i vice), ale porad je tam soustredeni budouciho osudu studenta na jednu zkousku. A pak tu mame maturity a SZZ kde v podstate mate jen jeden pokus. A uplne nejhorsi situace nastava pokud se ucastnite nejakeho prijimaciho rizeni nebo dokonce konkurzu na volne misto u budouciho zamestnavatele. Tam ne jen, ze mate jeden jediny pokus, ale jeste neexistuje zadna klasifikacni stupnice. Muzete byt treba druhy ze sta a proste mate smulu kdyz je jen jedno misto. Sam jsem zazil prijimaci rizeni na volne misto proti nemuz byly i narocnejsi zkousky co jsem absolvoval na VS jen takova legracka.

Zkracene receno - skoly maji pripravovat studenty na zivot, a v zivote se bohuzel cas od casu musi absolvovat "na vybornou" stresove situace kde vse bude zalezet jen na jednom a nebude moznost zadne opravne "zkousky".

Samozrejme, ze se musi student privykavat postupne, ne ho rovnou hodit do vody a rict mu plat, ale to se prave deje. Prechod z bezne SS na VS je do jiste miry pro studenta sok, je tam proste jiny styl prace. Stejne tak prechod ze ZS na SS. Skola hrou muze fungovat jen jeste tak do 1. stupne ZS, ale v 8. a 9. tride by uz mela byt vyuka co nejvice podobna vyuce na SS, a 4. rocnik SS by mel byt stylem vyuky podobny VS.

Ahoj,

v podstate souhlasim, ale snad uplne vsechny pedagogicke teorie (i kdyz priznavam, ze na ne nejsem ani zbla odbornikem) zase tak uplne na nic nejsou - pokud nejde o prehnany extrem, ktery pry casto praktikuji v USA, respektive u nas prostrednictvim tech v USA pobyvsich. Tak je uceni jenom pouhou hrou, prohra a neznalost samozrejme vubec nic neznamena. A i zivot se stava hrou, nic neni podstatne, vzdyt si jen hrajeme. Jine pedagogicke teorie, ktere se napriklad venuji metodam uceni a uceni se, urcity smysl bezpochyby mit mohou. 

 V tom, ze se znamky na stredni skole zakladaji na vysledcich studenta dosazenych behem celeho  skolniho roku bych nevidel az tak velky problem. Ostatne, i na dnesnich univerzitach samozrejme existuji seminare, jejichz ohodnoceni by prave dlouhodobou aktivitu ci neaktiviru studentu meli odrazet.

 Zaroven plne souhlasim s tim, ze by skoly mely sve absolventy pripravovat pro budouci zivot. Spornym se mi zda byt tvrzeni, ktere z Alesova prispevku neprimo vyplyva, totiz, ze zivot je slozen pouze z jednorazovych stresovych zkousek. Takovych zkousek je jiste rada, ale nemensi roli v zivote, dle meho nazoru, sehrava (nebo by tomu tak alespon melo byt) dlouhodoba poctiva prace studenta, zamestnance ci podnikatele. Pojem CELOZIVOTNI VZDELAVANI prave takovemu celozivotnimu usili odpovida. Stredni skoly i podle meho nepriparvuji studenty pro vysokoskolsky typ studia uplne dokonale, prestoze bych pripomnel, ze napriklad MATURITNI ZKOUSKY jsou DOSUD, diky bohu, koncipovany tak, ze pripominaji jednorazovou zkousku, se kterou se v budoucnu absolventi budou setkavat na vysoke skole ci pri prijimacich rizenich do zamestnani. Z tohoto duvodu se obavam, ze NORMALIZOVANE MATURITY, ktere by dosavadni system smerovaly k prevaze testu nad skutecnou zkouskou, napachaji vice skody nez uzitku. Lidskou mysl je totiz, alespon v to doufam, obtizne takto znormovat a rozhodne by to nemelo byt cilem vzdelavaciho systemu demokratickeho statu. 

 Domnivam se, ze urcitym vychodiskem by mohlo byt vyraznejsi propojeni a spoluprace strednich a vyskoych skol, v jejimz ramci by studenti rekneme od 3. ci 4. rocniku, tedy v dobe, kdy uz by si meli formovat predstavy o sve pomaturitni budoucnosti, mohli po porade se svym stredoskolskym ucitelem toho ktereho oboru v ramci stredoskolskeho studia dochazet na nektere univerzitni prednasky (1 ci 2 hodiny tydne) v oboru, ktery je zaujal a jemuz se v budoucnu chteji hloubeji venovat. To by samozrejme mohlo pozitivne pusobit i na vyssi obeznamenost stredoskolskych profesoru v jejich oboru. Ti, v porovnani s jejich vysokokolskymi kolegy, zjevne nemaji tolik prostoru pro podrobne sledovani poslednich poznatku, coz samozrejme  negativne pusobi na kvalitu stredoskolskeho vzdelani, kde by dle meho nazoru mel byt dan vetsi prostor pro individualni smerovani studentu.   Alternativou, ovsem zrejme technicky obtizneji proveditelnou,  by pak mohli byt seminare ci prednasky clenu kateder VS na  SS ci gymnaziu. Prvni pripad, ktery je samozrejme problematizovan fyzickou dostupnosti VS nerovnomerne rozporstrenych po uzemi CR, by vsak byl zaroven prospesny i v tom, ze by se uchazeci o dalsi studium mohli blize seznamit s univerzitnim prostredim a podle vlastni zkusenosti (nikoli pouze s propiskou nad seznamem mnoha fakult)  zvazit, zdali budou preferovat tu ci onu fakultu, to ci ono pracoviste. To vse by vsak samozrejme predpokladalo nejen vetsi aktivitu zamestancu SS, ale i zajem ze strany stredoskolskych studentu a jejich ochotu investovat cas, pripadne  financni prostredky (napriklad na dopravu do sidla univerzity).     

Děcka na základních a středních školách jsou často přesvědčena, že matematiku a češtinu v životě nebudou potřebovat - a šíří se to mezi nimi, jako nějaký záhadný mor. Přitom jsou tyhle dva předměty důležité pro každou profesi - minimálně proto, aby si člověk dovedl spočítat svoje finance, napsat žádost, životopis, slušný příspěvek na idnes. že:-)) Matematické abstraktní myšlení i proklínané větné rozbory jsou nejlepším cvičením pro mozek, které si ze školy pamatuju. K dobré známce tu toiž nestačí biflování, ale je vyžadována aktivní účast dítěte. Znalosti z české mluvnice se strašně moc hodí při studiu jiných jazyku. Co se týká vyjm. slov - v životě jsem je neuměla vyjmenovat, jen jsem tiše obdivovala spolužáky, kteří to dovedli. Nikdy jsem s tím ale neměla nejmenší problém u češtinářů - hlavní je umět tahle slova správně psát v textu a učitelky, které zkoušejí žáky z vyjmenovávaní vyjmenováných slov... ty musí prostě vymřít, je to snad už jen úsměvný artefakt.