Jděte za světlem a láskou !
1524. Jdi za Světlem. (Přijala Marie P.) 2001.
Místo: Plzeňsko.
Přijato pro noviny v západních Čechách, lze použít jinde.
„Na Zemi v dobách dávno minulých neexistoval kořistnický boj. Vše a všichni žili v naprosté harmonii. Nebylo silnějšího a slabšího ve smyslu dobyvačném. Byl jen větší a menší, rychlejší a pomalejší . . . Každá vlastnost určitého druhu byla přesně tou vlastností, která byla pro něj tou nejlepší. Nedocházelo k lovení a požírání tzv. slabšího druhu silnějšími.
Země poskytovala bezpočet plodů, plodin, produktů a zdrojů, že nikdo a nic nemohlo strádat. Nebylo třeba konzumovat maso, neboť jeho složení v jemnější a dokonalejší podobě bylo obsaženo v různých rostlinách a plodech.
Příčinou vymizení těchto čistých, výživných a dokonalých plodin byl duchovní úpadek lidstva. To si zvolilo cestu egoismu, individualismu, nesnášenlivosti, násilí, závisti a preference vlastních emocí nad emocemi druhého.
Lidé dobrovolně odbočili z té přímočaré cesty a vzdálili se od „Světla“. Dříve byli lidé spojeni společným nábojem lásky, světla a všepochopení. Bylo dokonalé chápání a propojení všeho a všech. Vše bylo normální, ale povznášející, spravedlivé, vyvážené a dokonalé.
Základ a podstata všeho živého setrvala dodnes, neboť dokonalost je ve „Stvoření“ neměnná. Člověka dělí od zvířecích a rostlinných druhů jeho duchovnost, schopnost poučit se a vnímat své konání a jednání. Člověk může být tedy strůjcem vzestupu či pádu prostředí, ve kterém sám žije. Míra vzdálenosti od „Světla“ pak utváří jasně a neomylně stav prostředí – vibrace, ve kterém se nachází. Všichni lidé mají v tomto přechodném období možnost prohlédnout, vdechnout svému vědomí nový rozměr a v pokoře vykročit za „světlem“.“
)
