Opravdu nám hrozí plicní pandemie? Okolo poloviny března se začaly v médiích objevovat první informace o podivné epidemii SARS. Toto označení znamená Severe Acute Respiratory Syndrom - těžký akutní respirační syndrom. Zpočátku se projevuje jako chřipka a pak přechází do další fáze, kde se objevují vysoké horečky, bolesti hlavy a svalů, průjmy, ztráta chuti k jídlu, dusivý kašel, dýchací potíže a silný zápal plic. Část nemocných umírá. V době, kdy se začalo o SARS hovořit, bylo známo asi 112 nakažených a sedm mrtvých. Za několik dní již bylo registrováno okolo 300 nakažených a 12 mrtvých a k 30. 3. pak 1600 nakažených a 62 mrtvých. Nyní, k 1. 4., tedy po patnácti dnech, je asi 2000 nakažených a 82 mrtvých. Z uvedených čísel vyplývá, že dolní hranicí úmrtnosti postižených touto chorobou jsou asi čtyři procenta. (Zdravotníci jsou skeptičtější, protože podle nich je úmrtnost 10-20procentní.) Z týchž čísel je také zřejmé, že jeden nemocný nakazí přibližně pět dalších osob za 10 dní. K tomuto číslu dojdeme takto: 300:112 = 2,5 nakažené osoby asi za pět dní. 1600:300 = 5 nakažených osob za deset dní. A 1600:112 = 14 osob za patnáct dní, a nakonec 2000:112 = 17 za sedmnáct dní, tedy v každém případě více než pět osob za deset dní. Za základ výpočtů je však dobré vzít spodní hranici, tedy že jedna osoba nakazí přibližně za deset dní asi pět dalších osob. A oněch patnáct dní od poloviny do konce března rozšíříme na 20, abychom měli nějakou rezervu a nevznikal dojem, že se čísla snažíme "napnout" nebo nějak zdramatizovat. To znamená, že dnešní počet nakažených bereme jako číslo nikoli po patnácti, ale po dvaceti dnech. Od tohoto východiska pak můžeme počítat dále, jak roste počet nakažených a mrtvých. Jestliže je dnes 1500 nakažených, tak za deset dní bude 1500x5 nakažených, což je od počátku počítání, tedy od poloviny března, 7500 nakažených osob, s úmrtností čtyři procenta to znamená 300 mrtvých. A dále 7500x5 = 37 000 nakažených třicátý den, tedy 1480 mrtvých za jeden měsíc od poloviny března. Za dalších deset dní 37 000x5 = 187 500, což je 7500 mrtvých. A dále 187 500x5 = 937 500, tedy 37 500 mrtvých. Následuje 937 500x5 = 4 687 500 nakažených, což znamená 187 500 mrtvých na konci druhého měsíce. Následuje 4 687 500x5 = 23 437 500 nakažených a 937 500 mrtvých. A můžeme pokračovat: 23 437 500x5 = 117 187 500, tedy 4687 500 mrtvých. A dále 117 187 500x5 = 585 937 500 nakažených, a tedy 23 437 500 mrtvých po devadesáti dnech, to znamená na konci třetího měsíce. Následuje 585 937 500x5 = 2 929 687 500 nakažených a 117 187 500 mrtvých po sto dnech od poloviny března. To je za pouhých sto dní osmkrát víc než při poslední velké pandemii takzvané španělské chřipky, která v období 1918-19, tedy za více než rok, zabila přes 20 000 000 lidí. Tato čísla jsou děsivá. Přitom současná situace při povrchním pohledu vypadá nedramaticky a nechává občany a zřejmě i mnoho odborníků a odpovědných osob v klidu, který by se dal přirovnat ke spánku. Odpovědní pracovníci jako by spoléhali na to, že se něco stane. Že bude nalezen lék nebo že epidemie sama zmizí. To se jistě může stát. Ale také nemusí. Lék nemusí být nalezen vůbec nebo nemusí být nalezen včas. Z uvedených čísel vyplývá, že mnoho času není, jak by se mohlo z dnešního počtu nakažených zdát. Důsledky by mohly být katastrofální. Je třeba přestat čekat na zázrak a začít účinně jednat.