Od slov k činům...
Právě narozené dítě bychom měli kvalifikovat jako "tabula rasa". Od tohoto momentu už zažínáne ovlivňovat jeho vývoj, počínaje rodiči, ve škole, společenským soužitím a okamžitým začleněnín do systému. Tyto prvky se rovnoměrně podepíší na lidské osobnosti. Tak jako ve škole, i doma, v práci, mezi přáteli, existuje autoritářský a hierarchický aspekt striktně a systematicky řídící celou společnost. Jednotlive prvky se ve vzájemné transparentnosti propojují a slučují. V odlišnostech a střetech se záměrně vyhledávají chyby. Tuto jednoduchou formulku bych bez obtíží vyhledal téměř kdekoli. A škola? Propletenec kantorských vztahů versus "dětská" naivita a nezkušenost. Učitelé kontrolují a korigují své mladé studenty. Doposud je vše v pořádku. Avšak v mometně, kdy profesor přikládá své osobě větší důraz a přátelský, nicméně důležitý výklad se mění v mentorství, jeví se jako samozvaná totalitní diktatura. A i dobrý kantor může v hodinách výuky postrádat potřebnou laskavost a trpělivost se studenty. Lépe rázně zakročit a zatlačit do pasivity. S podobnou zkušeností jsme se, nezdráhám říct, setkali téměř všichni. S absurditou, jež opovrhuje lidskou jedinečností, svobodou a právy. A kolik z nás se potom zamyslí a pokusí o změnu?
