ISS

Pro pana Vitka, velmi dobré,nemáte někde své vlastní stránky zabývající se lety raketoplánu a stavu ISS, pokud ano pošlete prosím zprávu na kudrnac@rtv5.cz

Tak to je snad poprvé...

kdy se diskuse váže k tématu článku a podstatným způsobem ho doplňuje a upřesňuje Pane Vítku děkuji

Raketoplán Endeavour již přistál

Po třech odvolaných pokusech o přistání expedice STS-113/ISS-11A raketoplánu Endeavour se konečně jeho osádka i vracející se členové 5. dlouhodobé expedice na ISS dočkala kýženého přistání na Zemi. Raketoplán se dotkl betonu dráhy č. 33 letiště SLF na kosmodromu Kennedy Space Center na Floridě v sobotu 2002-12-07 ve 20:37:12 našeho času (SEČ) na 215. oběhu kolem Země po letu trvajícím 13 d 18 h 47 min 25 s. Raketoplán, řízený druhým pilotem Lockhartem se odpojil od Mezinárodní vesmírné stanice 2002-12-02 ve 21:05 SEČ. Celková doba připojení raketoplánu ke stanici činila 6 d 22 h 06 min.Když se družicový stupeň vzdálil na necelých sto metrů, zahájil Lockhart částečný inspekční oblet komplexu, při němž měli jeho kolegové pořídit zajména snímky amerických slunečních panelů. Tentokráte však nešlo o oblet celý; raketoplán vykonal jen čtvrtoblet z bodu přesně před ISS ve směru jeho letu do bodu nad stanicí. Důvodem bylo to, že vedení letu rozhodlo již dříve, využít maximum pohonných látek pro manévrovací motory RCS ke třem korekcím dráhy, při nichž byla zvýšena dráha ISS. Ta v současné době klesá vlivem odporu atmosféry denně o přibližně 180 až 250 metrů Korekce, uskutečněné během spojeného letu raketoplánu se stanicí, zvýšily průměrnou dráhu o přibližně 10 kilometrů, což kompenzuje pokles za půldruhého měsíce. Vlastní zásoby pohonných látek na stanici a připojených transportních lodích v současné době činí jen 3792 kg. Po relativně klidném dnu 2002-12-03, který využili piloti k důkladné kontrole systémů raketoplánu včetně zkušebního zapojení jednoho ze tří čerpadel hydraulického systému a zkušebních zážehů všech manévrovacích motorků RCS, zatímco zbytek osádky se věnoval úklidu vnitřních obytných prostor družicového stupně, se následujícího dne začali chystat na návrat. Jako obvykle byly dvě možnosti přistání na dvou po sobě následujících obězích (169, a 170. oběh). Nízká oblačnost na Cape Canaveral, doprovázená občasnými srážkami však donutila vedení letu pokusy o přistání odvolat. Podobní situace se opakovala i v následujících dvou dnech. Astronauti se vždy začali připravovat k sestupu, ale žádná ze čtyř možnosti (na 184., 185., 199. a 200. oběhu) nevyšla. Protože se blížil okamžik, kdy budou vyčerpány zásoby kyslíku a vodíku pro palivové články vyrábějící elektrickou energii, i zásoby pohonných látek pro stabilizaci družicového stupně, rozhodlo se vedení letu pro sobotu 2002-12-07 vyhlásit pohotovost pro základnu Edwards AFB v Mojavské poušti v Kalifornii. Ta měla sloužit jako diverzní letiště pro případ, že by se počasí na Floridě neumoudřilo. Meteorologové byli totiž velice rezervovaní a nebyli ochotni dát stoprocentní záruku na předpovídané zlepšení meteorologických podmínek. Raketoplán tak měl v sobotu celkem na vybranou ze čtyř možností: první dvě na 215. a 216 oběhu na floridském kosmodromu a další dvě na následujících obězích v Kalifornii. Nakonec to vyšlo napoprvé. Kolem 15:30 SEČ zahájili astronauti již počtvrté přípravy k sestupu z oběžné dráhy. Pak si nejprve oba piloti oblékli skafandry a poté co zbytek osádky instaloval na obytné palubě tři speciální lehátka pro vracející se členy 5. dlouhodobé expedice, i oni si oblíkli jasně červenooranžové lehké skafandry. Kolem 16:50 SEČ se zavřely naposledy dveře nákladového prostoru. V 19:02 UT dal konečně ředitel přistávacích operací Wayne Hale definitivní souhlas s přistáním na 215. oběhu družicového stupně kolem Země. Krátce nato, v 19:14 SEČ se raketoplán otočil zádí proti směru letu a v 19.31:33 SEČ palubní počítače zažehly na dobu necelých tří minut oba velké manévrovací motory OMS. Bylo to poprvé:od navedení na suborbitální dráhu po startu, co byl při této misi raketoplánu použit i pravoboční motor OMS. U něho se totiž v průběhu vzletu zasekl škrticí palivový ventil v poloze otevřeno a proto byl tento motor považován za nespolehlivý. Existovala totiž jediná možnost vypojení motoru a to hlavním ventilem u nádrže paliva. Osádka měla pro případ potíží připraveny náhradní postupy, jak s motorem naložit, ale naštěstí jich nebylo zapotřebí. Motory pracovaly předepsaných 176 sekund a snížily rychlost družicového stupně o 101 metrů za sekundu a ten začal sestupovat směrem k atmosféře. Její pomyslnou hranici ve výši 121 km protnul nad jižním Pacifikem ve 20:05 SEČ a klouzavým letem dlouhým přes 8000 km doplachtil až nad floridský kosmodrom. Tady převzal ruční řízení velitel letu Wetherbee a po vytočení pravotočivé zatáčky o 288 stupňů nasadil na přistání. Po jemném dosednutí na přistávací dráhu se raketoplán ještě pohyboval jednu minutu a třináct sekund, než se působením brzd a brzdicího padáku definitivně zastavil.

Re: Raketoplán Endeavour již přistál

Pane Vítek, je možné někde na internetu získat tyto vaše informace v českém jazyce tak, jak je píšete zde? Navštěvuji nasa.gov pravidelně, zajímá mě to - ale pro laika jako jsem já je přece jenom množství informací v angličtině komplikované. Prosím o odpověď na bilovec@hotmail.com. Mnohokrát děkuji. Jana

NASA je jedna z posledních institucí, které je možné věřit, když pouští informace mezi lidi....

příspěvek obsahoval nepřípustné výrazy

(Příspěvek zrušen)

Třetí a poslední výstup letu STS-113 ukončen

Ve 23:01 SEČ se uvolněný mobilní transportér dal do pohybu a po deseti minutách konečně dorazil na plánované místo určení, na zastávku č. 7, kde byl pevně ukotven a servomotory ovládané konektory se zasunuly do zásuvek na konstrukci ITS-P1 hned vedle kolejnice. Celá operace však trvala podstatně déle, než se původně počítalo. Přejezd a všechny úkony s tím spojené byly předem naprogramovány a měly se provádět automaticky, řízeny počítačem, pouze s dohledem techniků. Poté, co se po nárazu na nečekanou překážku transportér zastavil, přerušil se i automatický program. Protože nebyl čas vypracovat nový program, museli další kroky přesunu zadávat technici v řídicím středisku MCC-H v Houstonu ručně a vždy čekat, jak akce dopadne. Proto také odpadl významný pokus, při kterém měl staniční manipulátor „překráčet“ z kotvicího bodu na laboratorním modulu na kotvicí bod na mobilní základně. Protože se sem nedostal, nemohl Herrington SSRMS využít jako vysokozdvižné plošiny při montáži objímek SPD na těžko přístupných místech a musel použít klasické metody volného plavání v prostoru, pouze jištěn poutacím lanem. I přes tyto potíže se montážní práce zdařily. Astronauti v závěru ještě rekonfigurovali kabely u hlavních přepojovacích rozvodných boxů MBSU [=Main Bus Switching Unit] jako přípravu pro připojování dalších segmentů páteřního nosníku a aktivovali zařízení SFU [=Squib Firing Unit] ovládající pyrotechniku rozkládání panelů radiátorů na novém segmentu. Kolem 02:45 SEČ zahájili úklid pracoviště a pak se vrátili do přechodové komory modulu Quest. V 02:27 SEČ, tedy přesně po sedmi hodinách zahájením rekomprese komory oficiálně ukončili poslední plánovaný výstup expedice STS-113/ISS-11A.

Mobilní transportér se podařilo uvést do pohybu

Ve 23:01 SEČ se uvolněný mobilní transportér dal do pohybu a po deseti minutách konečně dorazil na plánované místo určení, na zastávku č. 7.

Vycxházka č. 3 pokračuje

Poté, co si připravili nářadí, vydali se Herrington a Lopez-Alegria za různými úkoly. Zatímco Lopez-Alegria se pustil do původně plánované práce - instalace objímek SPD na spoje potrubí mezi konstrukcemi ITS-Z1 a ITS-P6 - jeho kolega se vydal k mobilnímu transportéru, aby zde zjistil příčinu závady. K překvapení všech na Zemi i ve vesmíru zjistil, že propojovací kabely UIA [=Umbilical Interface Assembly] mobilního transportéru zachytily za anténu pro spojení se Zemí v pásmu UHF, která zatím zůstávala složena ve startovní poloze a astronauti ji měli vyklopit až na konci této vycházky v případě, že jim zbude dostatek času. Nyní se Herrington pokusil ihned o její vyklopení, aby ji dostal z cesty mobilnímu transportéru. Tato zdánlivě jednoduchá akce se však opět zkomplikovala: Po uvolnění tří šroubů a jedné závlačky se měla anténa vyklopit, ale ani se nehnula. Technici na Zemi se domnívali, že ji drží na původním místě mobilní transportér, ale Herrington si tím nebyl jist. Měl pravdu, Anténa se zachytila na jednom trnu a Herringhtonovi se ji podalřilo nakonec uvolnit a vyklopit. Nyní pracuje na jejím připojení ke kabelům.

Třetí výstup začal, ale s problémy

Třetí výstup astronautů Michaela Lopez-Alegrii a Johna Herringtona sice začal podle plánu ve 20:25 našeho času (SEČ), ale podstatná část jejich úkolů je ohrožena. Hlavním a nezbytným úkolem třetího a posledního plánovaného výstupu v rámci mise STS-113/ISS-11A je instalace dalších třiceti tří pomocných objímek SPD [=Spool Positioning Devices] na rychlospojky QD [=Quick Disconnect] potrubí na vnějších konstrukcích komplexu, ale důležitým bodem programu byla spolupráce na vyzkoušení mobilního transportéru MT v roli pohyblivé základny staničního manipulátoru SSRMS, tzv. „kanadské ruky č. 2“. Manipulátor je v současné době připojen ke kotvicímu bodu PDGF [=Power and Data Grapple Fixture] na boku laboratorního modulu Destiny. Mobilní transportér byl od posledních zkoušek během letu STS-110/ISS-8A zaparkován ve stanici č. 4 kolejové dráhy na segmentu ITS-S0 páteřní příhradové konstrukce. Nyní měl přejet až na úplný konec kolejové trati do stanice č. 7 na konci nově instalovaného segmentu ITS-P1 a vzdálené od jeho současného parkoviště 16,5 metru. Pak měla „kanadská ruka č. 2“ svým volným koncem přehmátnout na jeden ze čtyř kotvicích bodů PDGF na mobilní záhladně MBS, umístěné na horní podstavě mobilního transportéru. Za dohledu astronautů pak měly vykonat několik obratů. Úspěšný přejezd mobilního transportéru na stanici č. 7 má nesmírný význam pro budoucí výstavbu stanice. Další segment pátaže stanice - ITS-P3 totiž může být instalován jedině tak, že manipulátor SSRMS se bude nacházet právě ve stanici č. 7. Transportér vyrazil ze stanice č. 4 rychlostí tří centimetrů za sekundu v 17:21 SEČ. Vše se zdálo být v pořádku. Když mu však chyběly přibližně poslední tři metry, transportér se nečekaně zastavil. Nepomohlo ani přepojení na záložní kabel zásobování jeho motorů elektrickou energií, ani použití záložní povelové linky. Technici, kteří se pustili do hledání závady, nevyloučili ani možnost překážky na trati, mechanicky bránící dalšímu pohybu transportéru. V té době již byli astronauti Lopez-Alegria a Herrington oblečeni ve skafandrech v přechodové komoře modulu Quest. Vedení letu se rozhodlo pokračovat v přípravách k jejích výstupu, neboť novým úkolem mělo být prozkoumání trati, zda na ní není nějaký blokující předmět. Dekomprese přechodové komory začala kolem 19:42 SEČ a ve 20:25 SEČ přepojením skafandrů na vnitřní zdroje energie zahájili Lopez-Alegria a Herrington výstop do volného prostoru.

Jak to je?

Zdá se mi, že si někdo plete hmotnost s hybností. Ty cancy o váze nemají žádnou váhu. Je to prosté.

Re: Jak to je?