Diskuze
Cestou k pražskému hotelu Hilton se vrací vzpomínka na ničivou sílu nedávných povodní. Ale uvnitř rozlehlé atriové budovy je už svět jiný, čistý a elegantní, jak se sluší na pětihvězdičkový hotel. Právě tady se příští týden, kdy se do Prahy sjedou účastníci summitu NATO, ubytuje sedmisetčlenná americká delegace a možná i prezident George Bush.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Summit NATO , na co?
Summit NATO bude velkou událostí. Političtí lídři budou mít šanci prokázat, že přesto, že jednotící linkou je dnes EU, nezapomněli jsme ani na velké bratry ve vojenském. Prezident ukáže, že v bombardování tržišť a nemocnic se dá najít něco skutečně metafyzického a hlubokého, Pražané zase, že kvůli prohlubování demokracie a svobody dokáží disciplinovaně vyklidit město. Hoteliéři si prodlouží letní sezónu, každý novinář může doufat, že z pouličního teátru před Kongresovým centrem si letos odnese World Press Foto právě on, a pracující budou mít šanci ukázat světu, že po přírodní katastrofě zvládnou i jednu politickou; že i přes povodňová opatření dokáží dát větší porci nadhodnoty ještě i na party kovbojů s kolty proklatě nízko.
Svou roli ale máme ve scénáři předepsanou i my - od nás se čeká, že výjimečnost akce podtrhneme několika velkolepými pouličními scénami.
Obávám se, že poptávku kapitalistického trhu tak zcela neuspokojíme. Pokud se od nás čeká, že budeme význam tří listopadových dnů přeceňovat, scénář nedodržíme.
Jeden mítink manažerů světového kapitálu totiž nepovažujeme za něco, na čem by kapitalismus stál - jistě, desítky hlav států na jednom místě je něco, co vám rozbuší srdce: jenže kapitalismus je založen na každodenním vykořisťování a odcizení. Přeceňovat jeden monstrózní summit pokryteckých lídrů by byla chyba.
Když tedy v pražských ulicích v listopadu budeme, nebude to proto, že bychom si mysleli, že jedním protestem změníme svět, ani proto, abychom požadovali zrušení NATO - sebesilnější a sebekrvavější vojenská aliance není příčina. Tou je kapitalismus, který bude vždy nějaké NATO, pod tím či jiným názvem, potřebovat. Afghánští venkované a děti na jugoslávských tržištích nebyli zabíjeni proto, že by vládci USA nebyli úkolovaní zdola a kdykoli odvolatelní, ani proto, že by byli obzvlášť krvelačnými lidskými bestiemi. Vojáci za sebou nechávali tisíce obětí proto, že si to žádaly zájmy kapitálu.
Když se tedy během listopadového summitu ozveme, bude to proto, že NATO není zárukou míru, stejně jako jí nebyla ani Varšavská smlouva. Je zárukou bezpečnosti zisků mocných. Ochrany NATO si vážíme asi tak stejně, jako si pracující ze skláren v Květné-Stráních či demonstranti proti MMF v Praze vážili ochrany policie nebo jako si vážíme šance otročit v dílnách, skladech a kancelářích, kterou nám občas dávají zaměstnavatelé.
Bude to proto, abychom řekli, že otevřená, militaristická agrese je jednou stranou věci - a tou druhou je každodenní sociální násilí, jehož jsme v odcizených společenských vztazích třídní společnosti obětí.
Bude to proto, abychom vyjádřili, že si nevážíme kapitalistického systému, v němž máme hodnotu pouze jako zboží-pracovní síla, a nevěříme v jeho reformu. Nevěříme "lidskému rozměru" peněz, tržní ekonomice ani parlamentarismu.
V ulicích budeme - ale na zveličování významu tří listopadových dnů se nebudeme podílet - nebudou to dny, které otřesou světem. Jistě, budou padat zásadní rozhodnutí a koncentrace moci bude v Kongresovém paláci neobvyklá. Jenže víme, že moc kapitálu nespočívá ve třech výjimečných dnech, ale ve všech běžných, všedních okamžicích, kdy nás kapitál vykořisťuje a utlačuje. Právě tehdy je nutné proti jeho diktatuře bojovat.
