V listopadu 2002 se v Praze setkají představitelé nejmocnějších států světa sdružených ve vojenském paktu NATO. Politici a média nám NATO popisují jako obrannou a mírotvornou alianci. Čím je ale ve skutečnosti? Záminky pro jeho existenci se měnily: za časů studené války se tvrdilo, že brání západní demokracii před "bolševismem z Východu"(a to i za pomoci islamistických teroristů), dnes pro změnu bok po boku s posttotalitním Ruskem a "rudou" Čínou bojuje "proti terorismu". Skutečným obětem jak bolševismu, tak terorismu přitom NATO nikdy nijak výrazně nepomohlo. Tyto záminky jen skrývají skutečný důvod existence NATO - ochranu kapitálu a západních vládnoucích elit před jakýmkoli nepřítelem, který by, byť i jen potenciálně, ohrožoval jejich zájmy. Může to být irácký diktátor Saddám Husajn nebo Usáma bin Ládin, může to být uprchlík z chudých zemí, politik, který svou zemi dostatečně neotevřel "volnému trhu", nebo i obyvatelé západních zemí, pokud se rozhodnou jednat sami za sebe navzdory vládnoucí elitě. Může to být každý z nás, neboť definice teroristy se neustále rozšiřuje - a ta nová podle USA zahrnuje na straně jedné člena Al-Kajdy a na straně druhé i organizátora street party. Ovšem my samozřejmě nehájíme autoritářské politiky a rádoby politiky, kteří bez rozpaku masakrují obyvatele svých či cizích zemí. Jejich osud nám je lhostejný stejně, jako osud "demokratických" vůdců, kteří své autoritářství maskují leskem "svobodného" konzumu. Nehodláme však mlčet, když vybuchují nemocnice nebo vlaky plné civilistů. Jakoby nestačilo, že nás dennodenně ubíjejí nudou a vyčerpáním na pracovištích, ve školách a ve frontách na úřadech práce! Po pádu železné opony v roce 1989 se NATO stalo spolu s Evropskou unií, Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou jedním z nástrojů pro ovládnutí východoevropských zemí a jejich trhů nadnárodními korporacemi. Jeho pražské zasedání má přitom v této politice pokračovat, přičemž hodlá do NATO přizvat další země, a rozšířit tak západní trhy dále na východ a získat i další výhodná strategická postavení na Balkáně. Od tolik proklamované "obrany" přecházejí státy NATO v posledním desetiletí zcela otevřeně k útoku, jehož oprávněnost posuzují výlučně svým vlastním uvážením a svými sobeckými zájmy. První válku v Iráku roku 1991 vedly ještě jeho členské státy s mandátem OSN, pro bombardování Jugoslávie už stačilo rozhodnutí samotného NATO a válku v Afghánistánu si již vedly USA samy bez NATO. Připravovaná válka proti Iráku je pak jen další ukázkou propagandy, kdy se z prosazování vlastních zájmů ohledně ropy dělá obrana světa před zlým diktátorem, přestože Spojené státy Husajna v jeho počátcích velmi aktivně podporovaly. Z NATO se tak pod vedením Spojených států stává útočný pakt, který do své agendy zařazuje i akt preventivní, útočné války. "Válku proti terorismu" ale vládnoucí elity využívají také ke kriminalizaci a marginalizaci domácí nepohodlné opozice tím, že ji zahánějí do ilegality novými zákony, které nás zbavují těch v minulosti těžce vydobytých práv. Válka se tak ze vzdáleného Afghánistánu a Iráku přenáší na práh našich domovů. Pro stávající kapitalistický systém je nebezpečná každá alternativa, která jej zpochybňuje. Proto je i "logické", že jsou zesměšňovány, kriminalizovány a do ilegality zatlačovány libertinské principy svobodné, samosprávné, kooperující a beztřídní společnosti, jejíž prioritou bude uspokojovat potřeby lidí, nikoli soukromé zisky vládnoucí elity - tedy principy, které se snažíme prosazovat a v každodenním životě i hájit. Historie nám dává jedno ponaučení: nikdy v minulosti se vládnoucí elity dobrovolně nevzdaly ani špetky svojí moci, žádného svého privilegia - každé své právo, každý kousíček své svobody si na mocných museli pracující, neprivilegovaní lidé těžce vybojovat. To je také důvod, proč se v listopadu vydáme do ulic, abychom řekli ne JEJICH válce v Iráku, JEJICH kapitalismu a ne jejich NATO, protože to je válka v JEJICH zájmech, jsou to JEJICH soukromé zisky a celé NATO je na JEJICH obranu. Toto naše NE bude zároveň i ANO všem snahám a bojům za svobodu, solidaritu a samosprávu.