Proč nediskutujete k tématu, vážení???

Kdo umí estonsky, litevsky, rusky...Není to jedno? O tom přece článek není. Ten je o neustálém ruském (ba přímo sovětském) mlžení, lhaní a zatajování. Jako v případě ponorky Kursk. Tam přece žádní Čečenci nebyli! Rok trvalo, než armáda neochotně přiznala pravdu. A stejně je to tady: v otevřené společnosti fámy vznikat nebudou. Rus v Čečensku je doma asi jako u nás :-), ale takto jen roste vzájemná nenávist a řešení není ani v tom nedohlednu... Ovšem nic z nedává banditům právo útočit na lidi, kteři za problém nemohou!

Pro CechoCecence

Re: Pro CechoCecence

Prohlizel jsi tu website?  Ptam se, protoze mne zajima, jak lidi reaguji na takove stranky. Ogrish com. mel velke problemy s USA a hlavne FBI, protoze uverejnili na jejich strance popravu Daniela Pearla. Jaky ma podle tebe  vubec vyznam uverejnit tady neco takoveho?

Něco o historii

Za cara Čečenci jsou největší národností severního Kavkazu, čítající asi tři čtvrtě miliónu lidí. První věrohodné historické zprávy o nich máme ze 14. století, kdy po ústupu Mongolů začali sestupovat do předhůří Kavkazu. V 16. století se obyvatelstvo počalo islamizovat a dnes je z devadesáti procent muslimské. V té době projevili zájem o Kavkaz též Rusové. Trvalo jim však tři sta let, než tuto zemi porobili. V letech 1818-1864 rozpoutalo Rusko proti národům Kavkazu krutou válku, jejímž výsledkem bylo připojení země k carské říši a vyvraždění osmi miliónů, čili celé poloviny obyvatel tohoto pohoří. O ruské taktice svědčí výrok generála Veljaminova: "Místní obyvatelstvo je naprosto závislé na úrodě. Je tedy třeba každý rok, sotva dozraje úroda, zničit jejich pole, a během pěti let vymřou hlady." Ne náhodou nalezli Rusově největší odpor na straně Čečenců, jejichž odboj vedl imám Šamil. Proti jeho šedesátitisícové armádě museli Rusové postavit sílu půl miliónů vojáků, aby Šamila mohli roku 1859 zajmout a připojit Čečnu k Rusku. Odpor Čečenců se jim nicméně podařilo zlomit až o pět let později.   Za Stalina Pokusům o osamostatnění po revoluci v roce 1917 učinilo přítrž obsazení Grozného o rok později. V probíhající občanské válce bojovali Čečenci na straně bělogvardějců proti rudým. Obsazení části území nacisty za druhé světové války poskytlo Stalinovi možnost realizovat již dávno připravený plán vysídlení čečenského národa, který nazval kolaboranty. Dne 23. ledna 1944 začala akce pod osobním velením obávaného ministra vnitra Beriji. Přes půl miliónu lidí bylo v několika málo dnech naloženo do "dobytčáků" a odvezeno na Sibiř a do Kazachstánu. Každý měl na sbalení nejnutnějších potřeb patnáct minut, opozdilci byli zastřeleni. Ve vesnici Chajbach vyřešili příslušnici NKVD odpor obyvatel po svém: všech sedm set jich nahnali do velké stodoly, kde je zaživa upálili. Stalinův nástupce Chruščov obnovil roku 1957 Čečensko-ingušskou autonomní republiku a povolil návrat těch, kteří přežili. Vysoce prosperující ropný průmysl (z Čečenska pocházelo deset procent celkové sovětské produkce ropy) zapříčinil hospodářský rozmach a vzrůst populace, ale zároveň "zadělal" na současnou tragédii čečenského národa.