Už jsem o několik příspěvků zpátky dostal docela hezky vynadáno, ale to není v těchto debatách nic neobvyklého. Přesto ještě několik poznámek, bez ladu a skladu:

- politický systém ČR je založen pa stranách. ODS, se kterou nesouhlasím a nikdy jsem ji nevolil, je významnou součástí tohoto systému. Co se děje v ODS se tak přímo či nepřímo, v kratším, či delším časovém horizontu dotkne každého občana.

- zachytil jsem v jednom příspěvku konstataci, že VK si nežije za státní peníze, či tak něco. Dodnes mě překvapuje, že škoda po vykradení vládní vily - tehdy bydliště VK a LK činila pouze na špercích 6 milionů Kč.

- VK odstoupil poměrně pozdě - jako správný lídr tak měl učinit po (podruhé) prohraných volbách. Tomuto "vynikajícímu" politikovi, "nejlepšímu" kandidátovi na prezidenta, "tvůrci moderních českých dějin", "světově uznávanému ekonomovi" ..... trvalo mnoho týdnů, než si uvědomil, že jeho vlastní strana ho vyžene z pudu sebezáchovy a v rámci boje o všechny možné posty všech možných jedinců odzdola až nahoru.

- ač nerad, znovu opakuji: mě se VK znechutil (to je pouze zkratka, vyjadřující souhrn mnoha poznatků a pocitů!) po 20 sekundách. Někdo ho miluje, já ne. 

Václav Klaus na prosincovém kongresu ODS nebude kandidovat na předsedu strany, protože se hodlá ucházet o post prezidenta republiky. Václav Klaus, tak jako už mnohokrát v minulosti, vyřešil dilema neschopných politiků ODS , kteří od parlamentních voleb byli naprosto strnulí a nečinní. Na jejich rozzářených tvářích byla znát úleva. Nebyli jsme to my, kdo by ho nechtěl. Sám přece došel k rozhodnutí. Už zítra budou noviny plné komentářů o moudrém rozhodnutí a spekulací o nulových šancích Václava Klause v prezidentském klání. Langer, Říman, Beneš, Nečas a další budou využívat zájmu médií a budou se vystavovat kamerám a mikrofonům. Najednou budou skvělým týmem plným nadšení a entuziasmu. Ten, který jim prohrál volby a nebyl schopen zajistit jim další pašalíky odchází. Teď už se mohou předbíhat v prohlášeních, že Klaus je tím nejlepším reprezentantem země a byl by tím nejlepším prezidentem.

Nesdílím jejich pokrytecké nadšení. Nikoli proto, že by Klaus nebyl dobrým prezidentem. Domnívám se, že by byl prvním člověkem za kterého bych se v této funkci nemusela stydět, ale je mi špatně z toho, kdo to říká, čím jsou motivování a proto, že Václav Klaus v současném rozložení politických sil nemá nejmenší šanci na zvolení. Nesdílím jejich nadšení protože cítím, že k tomuto kroku ho dotlačila především naprostá akční neschopnost politických představitelů ODS a jejich pasivita, zákulisní praktiky a jejich nezřízená touha po moci, kterou díky Klausově osobnosti až donedávna měli, a jejíž absenci nejsou schopni unést nyní v opozici.

Právě ti, kteří ODS prohráli volby se mezi sebou navzájem přesvědčili o své vlastní výjimečností a obětovali Klause v domnění, že posílí své vlastní pozice. Pozice, o které bez osobnosti Václava Klause paradoxně přijdou a v konečném důsledku povede tento krok k naprosté ideové rozbředlosti ODS a k dalšímu drobení pravicových sil. Obávám se, že ani jeden z těchto politiků „ no face “ nebude schopen vzbuzovat u členské základny takovou přirozenou autoritu jaké se těšil Václav Klaus. U členské základny, která až příliš dobře zná své upachtěné regionální a komunální politiky, kteří se do funkcí dostali jen díky značce, jíž dal Klaus punc kvality. Politiky, jejichž poslední četbou možná byli Karafiátovi Broučci, a kteří se mnohdy nedomluví vlastním mateřským jazykem, natož cizím.

Jen málokdo z nich bude schopen jasně formulovat pravicovou politiku a téměř nikdo nebude schopen být tak výrazným představitelem pravicového světonázoru. Evžen Tošenovský není jediný, kdo z nejvyšších představitelů ODS není schopen uvést jediného klasika politické pravice. Veškerý intelektuální image strany prozatím stačil obstarat Václav Klaus a v odlesku jeho práce na poli politické filosofie se přihřívali i ostatní představitelé ODS bez toho, aby se sami soustavným vzděláváním snažili dostat na Klausovou úroveň. Zatímco oni si sjednávali své politické handly , Klaus psal pět článků týdně, pořádal odborné vzdělávací semináře( CEP), přednášel v zahraničí. A takovému člověku politická reprezentace strany dovolí učinit krok, který bude znamenat postupný rozpad ODS. Tohoto divadla se rozhodně odmítám účastnit a vyvinu veškerou energií k tomu, aby členové a voliči ODS dali jasně najevo, že se nehodlají smířit s alibismem politické reprezentace strany, která téměř čtyři měsíce po volbách předložila veřejnosti jediný výsledek opoziční práce, a tím je obětování Václava Klause. Tento krok je jasným důkazem toho, že ODS bohužel nebyla doposud schopna unést ztrátu mocenských pozicí.

Nemohu se smířit s tím, že z naší politické scény mizí osobnosti a nahrazuje je uniformní šeď politiků schopných dohodnout se s kýmkoliv a na čemkoliv. Václava Havla s největší pravděpodobností nahradí ve funkci prezidenta prokouřený astmatik Motejl, nekonfliktní a nevzbuzující nic jiného než soucit, a ODS se bez svého ideového vůdce promění v enklávu lehce zaměnitelných politiků bez tváři a jmen. Chování poslanců a některých představitelů ODS dotlačilo Václava Klause k rozhodnutí nekandidovat a já to považuji za největší chybu ODS. Domnívám se, že až strana skončí na sedmi procentech bude pozdě klást si otázku, koho to vlastně voliči volili v roce 2002, kdy ODS získala téměř 25 %.

Vladimír Špidla a s ním celá ČSSD mohou oprávněně jásat. Z politické scény odchází jediný rovnocenný soupeř. Na pravé straně spektra nebude po kongresu ODS nikdo, kdo by fundovaně oponoval názorům levice. Ve vedení ODS zbudou jen technologové moci a korytáři, kteří se umějí dohodnout vždy a každým, s kým je jen trochu spojuje zájem na osobním prospěchu. Nositel pravicové vize a propagátor myšlenek Václav Klaus je už zřejmě nepovede, a tak bude jejich myšlenková i osobnostní prázdnota vidět v plné nahotě. A pěkný pohled to nebude.

Pár příkladů z posledních dnů jasně dokumentuje, že ve stínu Václava Klause žádný politik s velkým P prostě nevyrostl. Zbabělý místopředseda ODS Nečas, který se před lety zalekl ministerské odpovědnosti, najednou ví, že „S Klausem už to nevyhrajem“, neúspěšní místopředsedové ODS Langr a Beneš objevili novou superstar konzervativní politiky a nositele obrody ODS, moravskoslezského hejtmana Tošenovského. To, že si hejtman při rozhovoru s novinářem nevybaví ani Hayekovu Cestu do otroctví, ačkoliv prý má konzervativní a liberální teoretiky v malíčku, jim nevadí. Další možný kandidát na šéfa strany, středočeský hejtman Bendl také volá po změně v ODS. A bude ji občanům nabízet z nového stříbřitého audi, které si v závěru povodní pořídil pro případ přírodních katastrof za 1,7 milionu veřejných korun. Nechtělo se mu totiž do zatopené Spolany „drkotat terénním autem.“. A do třetice – cestu do křesla šéfa ODS nevylučuje ani starosta Prahy 6 Pavel Bém. Ten zahajuje volební kampaň své strany nad rakví s tím, že to nebyl jeho nápad. A alkohol za volantem mu vadí jen pokud se na to přijde. Zákonný princip, že alkohol za volant prostě nepatří, je pro něj z říše snů. Smutné personální dědictví předsedy ODS. A nutné dědictví opoziční smlouvy. Právě za ni a za takřka bezmeznou loajalitu vůči svým spolustraníkům zaplatil včera Václav Klaus svou politickou budoucností v čele ODS, kterou před lety vybudoval. Poslední léta totiž už jen přihlížel tomu, jak se jeho straničtí kolegové zabydlují v různých parlamentních funkcích a obsazují lukrativní posty v radách státních institucí a polostátních podniků. Přivíral oči nad špinavými pravolevými mocenskými kompromisy – my vám schválíme toto, a vy do toho a toho místa podpoříte ty, kterým se potřebujeme odměnit. Je jen logické, že těm, kteří si zvykli funkčně i finančně týt z pravolevého rozdělení moci, se odchod do opozice prostě líbit nebude. Ani nemůže. Bez svých postů jsou, na rozdíl od Václava Klause, povětšinou naprostými nulami, navíc s menším příjmem, a ne charismatickými, pracovitými a vzdělanými politiky, o jejichž názory je v ČR i ve světě zájem.

Václav Klaus řekl, že by na předsedu ODS znovu kandidoval jen v případě obavy ze ztráty tváře ODS nebo jejího rozpadu. Rozpad – ten nehrozí. Klausovi pohrobci se semknou a budou dál obhajovat své pašalíky v dozorčích a správních radách, v parlamentu, na radnicích a v různých komunálních firmách. Co ODS ztratí, je tvář. A přitažlivost pro voliče se všemi z toho plynoucími důsledky. Do šéfa ODS bylo třeba kopat. Ranami pod pás na stránkách novin tak ostatní lidé ve vedení ODS zakrývají vlastní neschopnost, prázdnotu a selhání. Narozdíl od nich ovšem Václav Klaus nepije za volantem, neobklopuje se nadměrným luxusem za státní peníze a neplesá nad rakvemi. Hovoří ve větách, které mají podmět a přísudek, logickou vazbu a hovoří v nich několika jazyky. Čte, přednáší, publikuje. Neúnavně přesvědčuje o svých myšlenkách, neúspěch ho neodradí. Nepluje na vlně povrchního mediálního zájmu, netyká si s novináři, ani konjunkturalisticky nepřitakává tomu, co se „nosí“. Brzy se ukáže, zda je či není ODS bez Václava Klause prázdná skořápka. A nakolik ho ti, kteří léta tyli z jeho vědomostí, síly a charismatu, a kterým se tak najednou nelíbí, dokáží nahradit.