Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Chtělo by to trochu té "člověčiny"

Jsem student. Je mi devatenáct let. Studuji střední školu v Praze. Jak bych nemohl pečlivě sledovat situaci po povodních v České republice ? To dnes dělá přeci každý ! Včera jsem se vrátil z dovolené v zahraničí. Dostával jsem sice sms zprávy od rodiny, které mě hrubě narýsovaly obraz zkázy, ale připadal jsem si jako v kleci; nemohl jsem prostě nic dělat. Stále jsem přemýšlel, jak bych pomohl, kdybych byl doma. Pomohl bych uklízet nebo přispěl na konto pomoci. Už hodinu po příletu do Prahy jsem projížděl ulicemi postiženého území a obraz se dobarvoval. Brzo jsem jel domů, do sucha. Musím se přiznat. Sám jsem způsob pomoci nevymyslel. Napadlo to mého otce. Je to jednoduché. Vzal jsem si svůj cestovní baťoh, naplnil ho termoskami s kávou, balíčkem cukru a konzervou mléka a vyrazil do ulic.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Eva Špičková

Děkuji
Ahoj Františku, jsem taky studentka, je mi dvacet let. Hledala jsem příspěvek, který by mě přiměl nějak reagovat. Hledala jsem dlouho, ale nakonec jsem se rozhodla rychle. Stejně jako ty jsem jak na trní sledovala, co se děje a zoufale vymýšlela způsob, jak se stát užitečnou. Výčitky svědomí mě nutily nesedět doma, ale taky nevydávat se na toulky Prahou a přidělávat tak práci povolanějším. Nakonec jsem své skromné síly využila v zaplavené části Roudnice nad Labem, kde bydlí moji rodiče. Vím, že nic z toho, co píšu není příliš důležité, ale pro mě jsou takovéhle reakce důkazem, že lidé jsou v podstatě dobří, soucitní, ochotní pomoci. Tedy většina. To jen někdy jsme unavení, nervózní, otrávení, svět nás štve, a tak jsme protivní na všechno a na všechny, nadáváme a hledáme viníka. Setkáme-li se ale s takovou "člověčinou", pomůže nám to být ohleduplnější a víc se snažit a nepředpokládat u druhých špatné pohnutky ještě než se vůbec stačí projevit. Tomu věřím. Věřím, i když často vidím opak. Věřím kvůli slečně, která se včera v tramvaji mile bavila s cizím dětinským dědečkem, protože měl chuť si povídat. Věřím kvůli stovkám inzerátu nabízejících pomoc. Věřím kvůli tvému příspěvku. A tuhle víru so nenechám vzít. Jsem díky ní šťastnější.
0/0
28.8.2002 11:05





Najdete na iDNES.cz