Člověk na číňanech vidí(čte), jaci jsou, pomáhají všichni, ale to, že pražáčci hledí na potopy jako přírodní jev s deštníčkama, v lakýrkách a žasnou, to je šok. Proč se nesebezapřou a jdou pomáhat všichni. A ti čumilové co hledí z okna, jak ostatní si uklízí své vytopené domy, to svěčí o naší hrdosti. Až to postihne i je, pak budou nadávat, na ty další, co na ně čumí, jako by byly ve výkladní skříni.

Měli bychom se toho od nich hodně naučit.

 

Z pohledu hodnoty života nemá smysl měřit, čí oběť byla větší a čí menší. Všude jsou lidé, kteří stejně jako my cítí strach i bolest. Všude jsou děti a matky, staří a nemocní lidé. Všude trpí příroda a živí tvorové.

My můžeme děkovat Bohu, za to, že následky povodní u nás nebyly rozsáhlejší.

Věřím, že i v případě Číny nalezne mezinárodní společneství lidské pochopení s útrapami lidí v Číně a že se najdou země, které podle svých možností nabídnou vhodnou formu pomoci. Když pro nic jiného, tak proto, že před Životem i smrtí jsme si všichniu rovni.

P.S.: misi na pomoc Číně připravovala např.již Matka Tereza a mezinárodní humanitární organizace. Dnes snad budou úřady pro zahraniční pomoc otevřenější.