vlastní zkušenost
Dobrý den,
patřím mezi ty, kteří (Bohužel) rozvodovým martyriem také prošli. Názory některých žen v této diskuzi nechápu a nerozumím jim, stejně jako jsem nerozuměl argumentům mé tehdejší manželky u rozvodového soudu. Máme spolu jedno dítě - dceru - a ta byla rozhodnutími neprve městského a následně krajského soudu svěřena do mé péče a matce soud určil styk s dcerou. Když probíhal náš rozvod, neuměl jsem si v žádném případě představit, že bych fakticky přišel o dítě jen proto, že si má žena našla milence a rozhodla se, že se jí s ním bude žít lépe než se mnou. Také soud vydal předběžná opatření o úpravě styku před rozvodem (matce určil styk) a také dobře vím, jak jsou tato předběžná opatření důležitá - většinou předurčují konečné rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy po rozvodu (to pro tu paní, která zde poučovala, že jde "jen" o předběžné opatření. Chci jen říct, že to není o tom, jsme-li otcem či matkou, je to (mělo by být) o člověku. Rozumím smutku a bezmoci člověka (otce), který jsa vystaven konfrontaci s naším právním řádem, stává se jaksi automaticky "outsiderem" sporu. A opravdu bytostně nemám rád vychytralé feministky, které jen proto, že jsou ženami, automaticky předpokládají, že v případě rozvodu bude dítě svěřeno jim. Naštěstí to u mne dopadlo tak, že dcera rozhodnutím soudu zůstala u mne, ale kdo ví, jak bych se zachoval, kdyby to dopadlo jinak..........
P.S.: Moc bych za to nedal, že Karel Kilián je žena. Nebo je alespoň malinko zvláštní.....