dám či nedám .................hlas

zdá se mi velice podivné, že se se podobný článek vyskytl právě v době voleb. Jsem asi nenormální, ale lidi kteří se jeví neutrálně jsou mi podezřelí a když se na to dívám ze zcela lidského hlediska paní Marvanová by si u mě určitě polepšila pokud ten článek není předvolební tah.

Dostatek Steigerwalda

Neco k zamysleni!

Předvolební hysterie kulminuje. Jen hodiny nás dělí od otevření volebních místností. Je dobré, ještě než do nich vkročíme, zamyslet se krátce, o čem tyto volby vůbec jsou. Jsou o demokracii bez přívlastků – s „demokracií“ socialistickou máme svou zkušenost zvící desítek let. „Demokracii“ shůry diktovanou se pokouší prosadit president a strany Koalice. „Demokracii“ sociální nám předváděli socialisté minulé čtyři roky. Demokracie občanské se všichni svrchu řečení bojí, právě kvůli přívlastku „občanská“, protože občanem volená, občanem zvolená, občanovi sloužící demokracie je v příkrém rozporu vůči sociálnímu inženýrství, ať už toto má přívlastek „komunistický“, socialistický“ či „monarchistický“. Strach z občanské demokracie, jen shodou dějinných okolností právě reprezentované Václavem Klausem, je paradigmatickým problémem presidenta i všech ostatních sociálních inženýrů, ať už se jmenují KDU, ČSSD, KSČM, Naděje, Cesta změny či jakkoliv jinak. Strach z toho, že občan jako svrchovaný pán svého osudu chce a je rozhodnut rozhodovat o svých věcech bez berliček návodů a příkazů, jimiž jej chtějí vybavit sociální inženýři. Strach z toho, že občan pochopil po dvanácti letech cenu svobody a naučil se ji rozpoznat i na líbivých pěšinkách do pasti otroctví. Tento strach, zhmotněný v nenávisti ke Klausovi, je mottem těchto voleb. Personifikace tohoto strachu je důkazem malosti jeho nositelů. Nemajíce argumenty, straší strašidly. Stačí se podívat do dnešních novin. Dokonce vystačíme jen s četbou titulků: „Zastavte socialistu“ (míněn Klaus). „Pět důvodů, proč jít volit“ (míněno pět podmínek Koalice pro povolební stavění vlády se socdem). „Bílá: Václav Klaus je moje kytička“ (míněn výrok populární zpěvačky, mající zesměšnit Bílou i Klause zároveň). „Policie zadržela demonstranta proti ODS“ (chápej takto: ODS je natolik nesvéprávná a fašizoidní, že musí být před svými odpůrci chráněna policií). „Policie odvlekla odpůrce ODS“ (o tomtéž, jen s větší emocí). „Volební kombajny vyjíždějí k politické sklizni“ (rozuměj: ODS se hrne ke korytům, ale díky skvělé Koalici nemá šanci). Atd, atd, atd. Referendum o Klausovi může v takto mediálně narýsovaných podmínkách začít. Možná nejpřesnějších charakteristiku toho, oč jde v dnešních volbách, však neposkytli komentátorští všeználkové, nýbrž jakýsi Petr Jánský z Chebu. V dopisové rubrice LN reaguje na zrušení pořadu ČT Katovna. Pohoršuje se nad tím, že dva shůry obdaření kritičtí géniové už nás nebudou obtěžovat svými upocenými soudy a zamindrákovanými tirádami. Jinými slovy: že katům byla vzata sekyra a možnost výkonu hrdelního práva. Pan Jánský doslova píše: „Kat byl člověk, který stínal lidem odsouzeným na smrt hlavy“ . Nepodotýká však, že televizní „kati“ jsou zároveň soudci, kteří ortel vysloví a poté vykonají, aniž bylo odsouzenému umožněno elementární právo na obhajobu. To pana Jánského zřejmě netrápí. Jinak by totiž nedodal: „Tyto volby obnoví právo katů vykonávat svou váženou profesi“ . Začínám tomu rozumět. Tyto volby budou koncem demokracie, v níž každý člověk o sobě rozhoduje sám a podle svého. Odstartují epochu vlády katů, kteří ponejprv vytipují oběť, odsoudí ji, aniž jí daly slovo, a poté vykonají trest. Čemuž dohromady říkejme „právo katů na výkon vážené profese“ . Pěkně děkuju. Nechci.

O cem je rec?

Článek z (červnového) čísla magazínu Hustler: Hana Marvanová a všichni její muži Antonín Zichpil, Jaroslav Novotný (pseudonymy ve skutecnosti Korecky, Bilek) Víme o ní leccos, zejména to, čeho si vnímavý pozorovatel povšimne už při letmém kontaktu s ní: tato bojovná žena plná vznešených ideálů není žádný velký řečník ani myslitel. Její osobní život však halí tajemství, na politika až nezvykle přísně střežené. Řeč je o předsedkyni Unie svobody-Demokratické unie Haně Marvanové, jediné ženě v pozici domácího stranického lídra. Až dosud se jí před veřejností dařilo tutlat slušnou řádku veřejně známých, méně známých i zcela neznámých mužů, kteří se vystřídali v její posteli. Marvanová se ve vysoké politice pohybuje dvanáct let. V případě většiny jejích kolegů stačila i mnohem kratší doba na to, aby se veřejnost seznámila s mnoha detaily jejich soukromého života. Václav Fischer neutajil svou homosexuální orientaci, Karel Březina a Jaroslav Bašta levobočky, Stanislav Gross první zkrachovalé manželství a pozornosti médií neunikly ani poslanecké románky Marka Bendy s Evou Dundáčkovou či Richarda Mandelíka s Annou Röschovou. Johanka z Arku, jak Marvanovou mnozí nazývají, je ale výjimkou. Už dlouho se sice v politických kuloárech o jejím soukromí ledacos šušká, ona sama ale o sobě neprozradila téměř nic. Informace o svých osobních partnerech si střeží přímo žárlivě. „Nechci o tom mluvit,“ reaguje už léta na jakoukoli otázku, která míří za dveře jejího bytu či přímo do její ložnice. Konkrétnější otázky odbývá přímo podrážděně: „Co je tohle za otázky? Můj přítel je moje soukromá věc!“ Jediné, čím se netají (a nejspíš by to ani nešlo), je prostý fakt, že se nikdy neprovdala a má dva syny. Na devětatřicetiletou ženu je to žalostně krátký soukromý životopis. Na Marvanové si vylámal zuby i jindy tolik informovaný bulvární tisk, protože jako hrob mlčí i těch pár kolegů a přátel, kteří do jejího soukromí alespoň trochu vidí. Jediným úlovkem bulváru bylo loňské zjištění, že otcem druhého syna Marvanové, jedenáctiletého Tomáše, je bývalý disident Petr Cibulka, který proslul zejména zveřejněním seznamu agentů StB. O tom, kdo je otcem jejího prvního dítěte a kdo všechno se hřál na těle známé političky za minulých dvanáct let, neproniklo na veřejnost ani slovo. Přitom často zdaleka nejde o postavy neznámé či nezajímavé a ani jejich soužití s Marvanovou nebylo vůbec tuctové či fádní. Vír disidentských vášní Kdo byl prvním vážnějším partnerem Marvanové, na něhož jí zbyla vzpomínka v podobě dnes sedmnáctiletého syna Lukáše, bylo až dosud záhadou. Už samotný fakt, že politička otcovství vždy úzkostlivě tajila, sváděl k nejrůznějším spekulacím. V době Lukášova početí se totiž Marvanová už velmi dobře znala s hlavou disentu Václavem Havlem, vydavatelem samizdatového časopisu Vokno Františkem Stárkem (zvaným „Čuňas“) a dalšími známými postavami undergroundu. Z toho se neoficiálně vyvozovalo, že jméno Lukášova otce může být potenciálně výbušné. Skutečnost je však jiná. „Pachatelem“ byl mladý, oproti ní jen o něco starší plavovlasý muž z Prahy, tichý a nevýrazný, údajně závislý na drogách. S prostředím disentu neměl nic společného, byl ale velikým nadšencem do astrologie (od něj Marvanová tuto zálibu získala). Příjmením byl Lukáš a toto – křestní - jméno dala Marvanová i svému synovi. Jejich soužití nebylo vůbec snadné, což dokládá i fakt, že partner ještě v průběhu vztahu spáchal sebevraždu. Politička se po letech podřekla, že v prvním partnerovi v nejtěžší době, kdy byla ve vězení a syna vychovávala její matka, velkou oporu nenašla. „To štěstí jsem neměla a kvůli tomu byly problémy,“ prohlásila. Sebevražda přítele Marvanovou hluboce otřásla. I z toho důvodu, že stejným způsobem ztratila v dětství otce a vyrůstala jen s matkou. V dalším období pak udržovala úzký, byť výhradně přátelský vztah s disidentem Tomášem Dvořákem. Další partnerský vztah navázala až v únoru 1990. Tehdy poznala o deset let staršího Petra Cibulku, známého komunistobijce a nyní předsedu konkurenční strany Pravý blok. Nějakou dobu spolu žili v Brně, rozpadu jejich svazku však nezabránilo ani její druhé těhotenství. Dnes mezi bývalými milenci panuje dokonce velmi chladný vztah. Cibulka sice na syna vždy řádně platil alimenty, vůbec se s ním ale nestýká. Na Marvanovou vzpomíná s tím, že ho k rozchodu vedly politické důvody: „Chtěla jako ostatní z Občanského fóra udělat tlustou čáru za minulostí. Kdybych s ní zůstal, bylo by to to samé, jako kdybych sdílel domácnost s generálem StB.“ Ani Marvanová se ke vztahu nechce vracet. „Jeho velkou zásluhou je zveřejnění seznamu agentů StB. Nechci ale komentovat jeho osobu, protože se objevily jeho útoky vůči mně.“ S černou ovcí ODS Kolik mužů prošlo životem a postelí Johanky z Arku po rozchodu s Cibulkou, nevědí přesně ani její nejbližší kolegové. Jediným dlouhodobějším svazkem, o němž vědělo alespoň pár lidí v jejím okolí, byl několikaletý poměr s poslancem a pozdějším místopředsedou ODS Liborem Novákem mladším. Tím, jehož v roce 1997 neslavně proslavil skandál s financováním Klausovy strany; Novák byl kvůli aféře vláčen po soudech, Marvanovou podnítila k odchodu z ODS a strmé kariéře v odpadlické Unii svobody. Vztah Marvanové s Novákem začal v roce 1992. Ve sněmovně seděli hned vedle sebe, jako právníci spolu zasedali v ústavněprávním výboru a společně sepisovali návrhy zákonů, v ODS spolu seděli i ve výkonné radě. V jednu chvíli se z milenců dokonce stali konkurenti – tehdy, když poslanecký klub ODS navrhoval do čela ústavněprávního výboru Marvanovou, zatímco předseda Klaus Nováka. Vyhrál Novák a Marvanová se stala místopředsedkyní. O tom, že oba politiky pojí mnohem užší pouto než jen stranická příslušnost, vědělo tehdy jen pár zasvěcených. Důvod byl zřejmý: Novák byl ženatý a jeho manželka žila v Kopřivnici. Tímto se však Marvanová nijak zvlášť netrápila: dokonce se před jedním zasvěcencem chlubila historkou o tom, jak ji Novák

Re: O cem je rec?

Že Vás baví, "kydat" na někoho hnůj. I kdyby to byla pravda, jste nechutný a je mi Vás líto. Jen kdyby Vám někdo Vaše soukromí znesvětil, to byste řval, co? Bohužel, proti lidské blbosti se těžko bojuje.

Vážení, přečtěte si na virtually.cz článek "Philip turista". Zaslepení jste vy. Paní Marvanová je amorální, lidovci to dobře ví, stejně jako věděli o dluhu ODA. Pánbíčkáři i promikuitní paní M. lžou.

No hlavně to ani nebude pravda

Je ale snad každýmu jasný, že nic z toho ani není pravda, protože to by prosáklo už dávno, ne týden před volbama. A zajímavý je, že to psali dva velmi klausovští novináři.

Re: No hlavně to ani nebude pravda

Jestli je Korecký "proklausovský" novinář, pak já jsem bourec morušový:

O co jde

troufam si pouze spekulovat ze z Kubickova pocitace ve Svobodne Evrope tu nechutnost odeslal pan Martin Stepanek (byvaly herec a znamy podporovatel ODS, ktery byl na strane Hodace a Bobosikove v dobe televizni krize)

Re: O co jde

Hahaha!