Nejsem sice gynekolog, ale považuji se za odborníka v celé oblasti těhotenství. Každá žena, která ve své graviditě kouří či se příliš vystavuje kuřáckému prostředí neví jak velké riziko klade na svůj plod. Mé pacientky vědí, jaké to může mít důsledky, jaké poruchy mohou vzniknout. Nejedná se jen o to, že si žena zapálí, ale vše se kombinuje s mnoha vlivy, s nemocí, s viry v těle. Přirovnal bych to jako hra s bombou. Když už žena vezme na sebe zodpovědnost přivést na svět život tak musí dbát na to, aby dala vývoji plodu ty nejlepší podmínky. Mám takové pravidlo, které se svými pacienty uplatňujeme. Stanovíme si určité hranice, které obě dvě strany respektují. Pokud má pacientka souhlasí s tím, že se oni budu se svým týmem starat po celou dobu její gravidity, tak po ní vyžaduji to, že například nevezme do úst cigaretu. Pokud je někdy přistižena s cigaretou tak s ní okamžitě a velmi nerad ukončím spolupráci, protože to byla její svobodná volba a navíc už bych neměl pocit, že můžu svou práci dělat co nejlépe, když mi k tomu není nápomocná.

Já si myslím, že když má člověk motivaci, není ani pro ženu těžké přestat kouřit. Já jsem kouřila také, když mi bylo osmnáct, devatenáct - z frajeřiny, jako mnoho jiných. Ke konci jsem "vytáhla" krabičku Startek denně. Pak jsem se vdala a na mém dítěti mi záleželo. Půl roku před tím, než jsem se rozhodla otěhotnět, jsem přestala kouřit, protože jsem slyšela, že to je doba potřebná k tomu, aby se organismus vyčistil od zplodin. Žádný problém jsem v tom nepociťovala. Porstě jsem se těšila na miminko a chtěla jsem, aby bylo zdravé.  Když malý povyrostl, ještě jsem si párkrát zapálila, ale nikdy víc, než pár cigaret za rok. Před druhým dítětem jsem opět přestala kouřit úplně a po něm už mě to nebavilo vůbec, takže se dá říct, že nekouřím už šestnáct let ( za osm let mezi mými dvěma dětmi jsem vykouřila tak dvě krabičky) a nijak mi to nechybí, instinktivně cítím, že to obzvlášť pro ženu není dobré. Možná je to tím, že jsem dospěla a berličky nepotřebuji. Cítím se dost sebejistá i bez cigarety. 

Viděla jsem ty zelené děti, kterým rodiče doma kouří, a bylo mi jich vždycky líto. Nebo jistě znáte ten obrázek - maminky na procházce s kočárkem a s cigaretou. Říká se, že cigareta "řeší" nějaký komplex - třeba v dospívání ten pocit dospělosti ap. Nemají ženy podobné problémy nejistoty v těhotenství a mateřství - aby ukázaly, že nejsou obyčejné ženy, že jsou "normální", plnohodnotné?

Já se Vám nedivím, nejste sama. Bohužel žen, mohu-li Vás takto nazývat (nevím, zda Vás to neuráží), jako jste Vy, je více. Emancipace, která měla vést k právům ženy se zvrhla v její dohánění muže po všech stránkách. Nedokazuje to, že je žena skutečně méněcenná, jestliže se snaží vyrovnat svému nedostižnému vzoru - muži? A to se všemi důsledky tohoto pošetilého jednání. Společnost toho ovšem využívá, protože tyto ženy se méně zajímají o rodinu, více o kariéru, hodně pracují a jsou lépe ovladatelné díky své "racionalitě". Také jsou potom lepší kupní silou. Navázalo se tak na minulou éru traktoristek a jeřábnic a jiných údernic. Ta cigareta a kafe je taky potřebná - při práci, aby se všechno stihlo, v těhotenství, aby se nějak překlepalo to nepříjemné období. (Vám to jistě nehrozí, takové záležitosti jsou zřejmě pod Vaši úroveň, co s fakanem, že?).

Ženy jsou pod velkým společenským tlakem, který zdůrazňuje důležitost peněz a kariéry, nezávislost. Z dívek (ale i chlapců) vyrůstají individuality, které jsou tak úžasné, že by se svět měl točit kolem nich a také to od svého okolí vyžadují nebo alespoň očekávají. Lidově se tomu říká sobec. Bohužel reklama a životní styl je k tomu přímo vybízí. V určitém věku však přichází rozčarování, protože se nakonec ukazuje, že naplnění přináší to hloupé dávání, a ne chtění a braní.

Jana Marie