Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Barbaři u Vltavy

Poslyšme jeden příběh všedního dne. Připomene nám civilizační příkop, který nás dělí od slušných zemí obývaných slušnými lidmi. Paní a její čtyři děti se ocitly na ulici. Zoufalá obrátí se na sociální odbor. Kam také jinam? Tam jsou přece za pomoc placeni a na ni zařízeni. Pomoc je však svérázná. Buď se odstěhuje do Ostravy (v Praze má práci), anebo jí seberou děti. Nikdo jí neporadí, že si může zažádat o byt.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Masák

Málokdy souhlasím se Zemanem, naposledy po článku v MFD
Po přečtení výš zmiňovaného článku lze říct, že mezi tzv seriózní MFD a bulvárem ala Super není rozdíl.Rovněž tak komentář pí. Bendové je " úchvatný ". Snaha po objektivitě žádná. Výsledný dojem je jak tomu pravidelně bývá - soc. pracovnice jsou cynické mrchy bez kouska citu, Bože chraň nás před nimi.I struktura článku je stejná - minimum faktů, reakce zúčastněných jsou vytrhány z kontextu, účelově použity a většinu toho co se lze dočíst jsou dojmy a odborné závěry redaktorů. Proč je tolik atraktivní psát jen o negativních událostech a vytvářet či utvrzovat zažitý dojem, který pak následně může způsobovat jakýsi odpor bez podkladů? Možná že jsem se přehlédl, ale nemůžu se upamatovat na nějaké články, které by byly o dobré práci soc. pracovnic. Doufám, že námitka, že není o čem v tomto případě psát nezazní. Samozřejmě neznám detaily popisovaného případu. Je docela možné že zde bylo postupováno špatně a neprofesionálně. Podle článku to hodnotit nelze neboť jeho informační hodnota je minimální. To mě rozčílilo, stejně tak jak jsem již výše zmínil jednostranná negativní prezentace ve všech médiích. Píši to proto, že se v této oblasti delší dobu pohybuji a vím tedy dost podrobně co podobná práce obnáší a jak bývá náročná. O tom, jsem přesvědčen, že nemá většina autorů opravdu ani ponětí. Tím nechci omlouvat neprofesionalitu a lidská selhání, ale chci zdůraznit, že existuje také druhá strana mince, která se v médiích neprezentuje. Zkuste si zajistit praxi někde na OPD a poznejte tuto práci z více stran. Rozšíří to snad obzor. V rámci profesionality novinářské práce by to bylo docela žádoucí.
0/0
26.4.2002 13:05

Jana

Re: Málokdy souhlasím se Zemanem, naposledy po článku v MFD
Pane Masáku,
odebrat dítě rodině, která se o dítě stará dobře a navíc matka ještě kojí je kulturní barbarství a do demokratického státu takové jednání nepatří.
0/0
26.4.2002 21:06

SOLDAT

Re: Re: Málokdy souhlasím se Zemanem, naposledy po článku v MFD
Pokud jde o tuto rovinu, kdy se úřad na člověka "vybodl" resp. mu nepomáhá podle svých možností, tak v tom s vámi tedy (autorem Janou Bendovou) souhlasím... a ten článek je zjevně pouze o této skutečnosti.
Nelze ovšem pominout fakta, a ta situace mi opravdu připadá dost teoretická. Dnes není možné jen tak být "na ulici". Došlo k nějakému pochybení a klidně řeknu, že ta paní se o své děti dobře nestará, když dopustila, aby nastal takový stav věci.
Stát nemůže vodit za ruku každého občana. Myslím, že ve "za Špidly" je stát štědrý až až.
0/0
28.4.2002 20:44

Marie Metlická

Úředník - pohroma?!?
To co udělaly úřednice v tomto případě je názorná ukázka toho, proč lidem vadí, že by měli mít uředníci definitivu a být vlastně nepostižitelní.  Pracovat s takovým přístupem - tzn. bez jakékoli dávky citu a slušnosti - na sociálním odboru je nehorázný výsměch daňovým poplatníkům.  Takové "ženy" (do uvozovek jsem dala proto, že podle mne žena je citlivá a chápavá a pomáhající) by na takovém místě vůbec neměly být. Připomíná mi to můj vlastní příběh (již 15 let starý, ale jak vidno nic se nezměnilo). Zjednodušeně - já se stala svobodnou matkou a moje maminka byla ředitelkou školky. Když můj syn začal chodit do jeslí byl nejkontrolovanějším dítětem ze všech a to přes to, že opakovaně bylo skonstatováno, že je naprosto v pořádku - čistý, věci nepotrhané atd. - , ale nějak zapomínaly tehdejší úřednice kontrolovat děti, které to skutečně potřebovaly, na které učitelky ze zoufalství přepíraly věci ve školce a děti tam sprchovaly a nosily jim oblečení z domova.  Není pak divu, že děkuji Bohu za to, že existuje  Fond ohrožených dětí a paní Vodičková - kdyby totiž naše úřecdnictvo pracovalo jak má nebyl by Fond ohrožených dětí vůbec potřeba. Právě proto má asi každou chvíli nějaké problémy, protože co udělá úředník když vidí, že jeho práci někdo dělá podstatně lépe? Rozhodně se nebude snažit zlepšit sám sebe, ale bude co nejvíce znepříjemňovat život tomu kdo to lépe umí.  Přeji paní Janě, aby jí  ŽÁDNÝ ZLOČINEC, byť PŘEVLEČENÝ ZA ÚŘEDNÍKA  neodvedl děti a aby se jí i dětem podařilo zlvádnout všechny problémy.
0/0
26.4.2002 9:35

SOLDAT

něco postrádám
Dnes není možné se jen tak ocitnout na ulici s dětmi, co je to proboha za příběh ve "Špidlově království"? (doufejme jen do voleb)
To neplatila nájem?
Kde má trvalé bydliště a proč jí posílají do Ostravy?
Trochu vykonstruované bez základních fakt, nemyslíte?
0/0
26.4.2002 1:23

Eva

Re: něco postrádám
Stát jí místo pomoci komplikuje život Praha Paní Jana udělala před měsícem osudnou chybu. Když se ocitla se svými čtyřmi dětmi ze dne na den na ulici, obrátila se s prosbou o pomoc na sociální odbor. Státem placené úřednice jí žádné přístřeší nenašly. Jejich přístup navíc ženě zkomplikoval už tak dost složitou situaci. Byt si musí najít sama. To, že na sebe sociální odbor upozornila, však dnes způsobuje, že je na tom hůře než na začátku. Kdyby se jí nepodařilo najít si jej během května, mohly by její čtyři děti skončit v ústavu. Neznalost ji neomlouvá Manžel paní Jany vybral před měsícem společný účet a zmizel. Žena v domácnosti si se štěstím sehnala práci v mateřské škole. Než dostala první výplatu, byla bez peněz. Proto nezaplatila včas nájem. Majitelka jí oznámila, že se musí okamžitě vystěhovat. Přestože neměla v ruce soudní rozhodnutí, paní Jana neprotestovala: vyděsila ji večerní návštěva několika mužů a jejich hrozby. Paní Jana obvolala téměř všechny pražské azylové domy, ale všude bylo plno, a ona proto začala i s dětmi přespávat v práci. Pak se obrátila s prosbou na sociální odbor Prahy 7. Nabídka ji zaskočila - úřednice chtěly rodinu poslat do azylového domu v Ostravě. "Je to jediné volné místo," tvrdí referentka Iveta Schreiberová. Žena však stěhování do Ostravy odmítla s tím, že práci má v Praze. V tu chvíli nad ní úřednice zlomily hůl a vyloučily možnost, že by spolu s paní Janou dál hledaly vhodnější bydlení. Konkrétní možnost pomoci přitom existuje: sociální odbor totiž může požádat bytovou komisi ve svém obvodě, aby našla vhodný byt, a městská rada jej může rodině v nouzi dočasně propůjčit. Nic takového sociální odbor neudělal. "Žádost by si musela podat sama," krčí rameny Jaroslava Valentová, vedoucí odboru péče o dítě a rodinu. To však paní Jana netušila a úřednice jí o tom neřekly. "Prostě jsme jí sehnaly azyl a ona ho odmítla," zlobí se vedoucí Valentová. "Paní, která má střední školu, by něco takového měla vědět. Neznalost zákona neomlouvá." Zároveň zdůrazňuje, že "paní má jiné problémy než bydlení", a hned upozorňuje, že ji vrchní soud odsoudil na pět let za podvod. "Byla jsem naivní," vysvětluje paní Jana svůj deset let starý problém. Tehdy uvěřila náhodným známým a nechala na sebe napsat jejich firmu. Ta pak nakupovala zboží a neplatila faktury. Zmíněný rozsudek především nijak nesouvisí s tím, že se paní Jana ocitla na ulici a potřebovala od státu pomoc. Přijdem e je zkontrolovat Ani sociální úřednice nezpochybňují, že se matka stará o děti dobře. Přesto uvažují o tom, že pokud si sama urychleně nenajde byt, pošlou její děti do "nějakého zařízení". "Nemusí jít rovnou do ústavu, jsou tu i dětské domovy rodinného typu nebo pěstounské rodiny. Děti tam mohou být jen dočasně, než bude matka schopná najít bydlení," říká Iveta Schreiberová z odboru péče o děti. Paní Jana však nad těmito slovy netají zděšení: "Mohla bych přijít o děti jen proto, že jsem požádala sociálku o pomoc." Naštěstí už mezitím nový byt sehnala a po otištění článku v MF DNES se jí ozval sponzor, který přislíbil pomoc s placením nájemného. Sociální úřednice jí však místo pomoci dál znepříjemňují život. Navštívily mateřskou školu, kde paní Jana pracuje. Klid nebude mít ani tehdy, až se koncem týdne přestěhuje do nového bytu. "Bude nutné, abychom tam šli na šetření," říká vedoucí Valentová. "Musíme zjistit, v jakých poměrech děti žijí."
0/0
26.4.2002 8:35





Najdete na iDNES.cz