Armádu zrušit. Nejlepší řešení.
Když nás někdo napadne, tak to jedna brigáda rychlého nadazení, jedna polní nemocnice a jedna chemická rota nezachrání.
Také jsem sloužil v armádě. Jako - technik. Můžu říci, že dobrý specialista.Po vysoké škole jsem nebyl prověřen a také pro udávání spolužákem, spolupracovníkem STB,jsem místo výzkumného ústavu dostal přidělenku na jeden z nejhorších útvarů v armádě.Tam ze mě za pár let technické vědomosti vyprchaly.Každý rok jsem žádal o přeložení, nadřízený mi sdělil , že na to nejsem předurčen. Zato jsem každý rok dostal nabídku ke spolupráci s STB. Vyžadovat plnění povinností od podřízených , velmi často stavěných proti ekonomickému myšlení a logice, jenom kvůli soutěžení, za které si nahrabalo jen velení útvaru, a být zadobře s nadřízenými, to se nedalo skloubit. Mnoho vojáků základní služby tendenčně dělalo problémy.Také bylo spousta donašečů.Na útvaru byla válka mezi druhy zbraní a já byl náčelník té menšiny, na úkor které zbytek profitoval. Moji podřízení i já jsme si vyžrali spoustu naschválů, na naše jednotky bylo převelováno to nejhorší, co na útvar narukovalo.Podřízený umřel na leukémii, byla mu zjištěna až na můj zásah a to 14 dní před jeho smrtí.Do té doby byl simulant.Nikdy jsem na svoje postavení nebyl hrdý,ale od jeho pohřbu jsem se začal silně stydět za to, že jsem příslušník ČSLA .Byl jsem však vzpupný a nic jsem si nenechal líbit. A tak jsem byl jednou obviněn že kradu ve velkém.Bylo z toho půl roku tahanic, naštěstí jsem z toho vyvázl se zdravou kůží. Poté se nadřízený stupeň nade mnou slitoval a přeložil mě .
Revoluce mě zastihla v začátcích rozvodového řízení a naprosto nervově vyčerpaného. Když ministr obrany vykládal, že armáda není vězení a že bude propuštěn každý, kdo o to požádá, neváhal jsem ani minutu.Měl jsem také závazek ke službě do důchodu, kterého jsem se tímto zbavil.Dále jsem však dění v armádě sledoval a viděl jsem ,že odchází všichni, kteří mají na to se uživit. Zůstal doopravdy ten nejhorší rest.Technici odešli a na jejich místa nastoupili politruci , kteří stihli změnit ČVO. Ze svých návštěv , už jako civilista jsem si všímal, jak se kazí vztahy i mezi sobě rovnými funkcemi. Zkracování délky základní služby se těžce podepsalo na stavu techniky. Fyzický šikan nahradilo materiální vykořisťování a kradlo se ještě více, jako za mých časů.
Dnes musím konstatovat, že jsem vše odhadl správně.V armádě jsem poznal pár schopných a slušných lidí,ale daleko více naprostých lidských odpadků.Protekčních a blboučkých mazánků, kteří prošli i vojenskými školami jen díky rodičům. Možná bych se měl se svými vědomostmi v armádě dnes daleko lépe, než se mám, ale nejsem z těch , kteří se za každou cenu dokáží vézt a pochlebovat nadřízeným.Dodnes se mi při vzpomínce na těch šestnáct let v armádě a na některé spolupracovníky udělá nevolno.Ten ztracený čas, službu za mizerný plat, slušný plat jsem měl pouze posledního půl roku, nalomené zdraví a poznamenanou psychiku , zlikvidovanou rodinu mi nikdo nenahradí. A když při ucházení se o zaměstnání ukáži svůj vysokoškolský diplom, okamžitě vypadávám již z předkola.Takže musím podnikat.
Sloužit v armádě není (s vyjímkou pár útvarů v struktuře NATO) žadná výhra. Není to místo pro schopné a samostatné lidi. Finanční ohodnocení není ani na vedení čtyřčlenné domácnosti v republikovém standartu.A není možný žádný vedlejší výdělek . Já alespoň mohl na černo melouchařit.
Proto mě vždy může rozčílit, když se začne psát a mluvit o profesionální armádě. Je to demagogie, zneužívající záporný vztah obyvatelstva k armádě.Není na slušné platy již sloužícím. Automobilní technika a i další bojová technika je dvacet až třicet let stará. Základní bojová technika je stále ruská.Na ní chybí náhradní díly. Na novou není. Jenom se upřímně divím, s jakými informacemi o nás nás NATO do své organizace přijímalo. Armádě není za současného státního vedení pomoci, bude vždy jen rukojmím politiků a výnosným zdrojem šmeliny s armádními zakázkami a výzbrojí. Je to pouze škoda energie a fatální hazard. Vězení za nedbalostní trestný čin.