Smrtelné lži

Ministr národní obrany je ve vládě zodpovědný za armádu která hájí státní území před nepřítelem, nebo je součástí bojových nasazení out of area. Odpovědnost za činy ve válce podle článku 7 ICTY-statutu, nese individálně i ten, kdo "plánuje, nařizuje, podněcuje nebo se podílí na přípravě války, nebo kdo se již zločinu dopustil". Když se přehmaty v rozporu s válečným právem stanou válečným zločinem, je potom i on válečným zločincem. Vyjímku tvoří německý ministr obrany.Podle rozhodnutí Vyššiho správního soudu v Berlíně ze 16.března 2000 (AZ.:OVG 1 SN 87.99) nesmi být němečtí ministři obrany, zahraničí, podobně i kancléř nazýváni válečnymi zločinci. Rozhodnutí Správního soudu říšského hlavního města bylo vyřčeno právě ve dnech, kdy strategický plán "PODKOVA", podnět k napadení Jugoslavie, dnes všeobecně známý jako propagandistická atrapa bulharské tajné služby, vážně pošramotil dobrou pověst bohyně Justicie. Ke všemu vznikla paradoxní situace, neboť válka, která měla zabezpečit lidská práva v cizí zemi vedla de facto k omezeni základnich práv v Německu. "Malá skupina lidí ještě nikdy neobelhávala tak důsledně rozsáhlou veřejnost jako během války v Kosovo..." řekl německy CDU-poslanec Willy Wimmer koncem března 2000. Rovněž i do "výslužby odeslaný" ministrův brigádní generál Heinz Loquai, označil akci PODKOVA za dílo ministrových generálů a jako blamáž bývalého šéfa. Generál Lonquai, dlouholetý poradce Kosovo-mise ve Vídni, měl přístup k důvěrným informacím a tudíž se zcela opravněně ministra dotazoval,kam se náhle poděl pověstný Miloševičův plán PODKOVA? Sloužil ministrovi během bombardováni Srbska jen jako alibi? Nespecifické téze Clintonova tiskového mluvčího z 29.března 1999 o Miloševičových etnických čistkách, byly na Západě hodnoceny jako obvyklá válečná propaganda, která časem umlkne. Teprve začátkem dubna vzrostla kvalita obviňování Jugoslávie. Německý ministr obrany stále ujišťoval, že je vlastníkem operačního plánu srbsko-jugoslávského velení, který sleduje vyhnání kosovo-albánského obyvatelstva z Kosova. Objevený plán PODKOVA (chorvatky - srbsky podkovica) poskytl německé spolkové vládě, ve svízelné situaci, báječnou příležitost ospravedlnit letecké útoky NATO na Spolkovou republiku Jugoslávii. 19.dubna 1999, ve zvláštním vysílání BBC uvedl německý ministr obrany další podoprobnosti. "Plán PODKOVA sleduje cíl etnické čistky civilního obyvatelstva v celém Kosovo. Operace PODKOVA je vypracovaná vojenským štábem, Miloševičem a jeho režimem v Bělehradu.Plán organizovaný koncem listopadu, začátkem prosince, byl počátkem ledna 1999 doplněn". Touto zprávou ohromený vrchní velitel NATO, general Wesley Clark, popřel ve stejném poradu takový plán a tvrdil, že něco podobného vůbec nezná. "Ekluzivně získaným a spolehlivým materiálem zásoboval ministr asi jen své "bližní"? Popis plánu "OPERACE PODKOVA", vypracovaný zpravodajskými odborníky ministerstva, měl v porovnání s ministrovými historkami závažné nedostatky: 1. Podle tvrzení německého ministra obsahoval plán veškeré podrobnosti až po "jmenovité" označení všech k tomuto účelu nasazených jugoslávských jednotek, což ve vojenské terminologii znamená: až na úroveň roty. Legenda ale uváděla, že podrobnosti plánu jsou neznámé. 2. Ministr tvrdil, že "cílem plánu jsou etnické čistky v celém Kosovo. Legenda ale uvádí: "Hlavním cílem operace PODKOVA je podle místních poznatků zneškodnění, či případná neutralizace UČK v Kosovo". Další text popisuje policejní operace, převážně zaměřené proti UČK, které na určitých místech vyžadují vystěhování civilního obyvatelstva, aby mohl být banditům znemožněn přístup k jejich základnám a přísun zbraní. 3. Ministr hovořil v II.fázi (v únoru 1999) o značných posilách v Kosovo, "popis" ale hovoří o částečném posilení vojenských jednotek v Kosovo teprve v březnu 1999. Rovněž i k propuštění jugoslavského generála Peresiče nedošlo, jak německý ministr chybně uvádí v lednu 1999, nýbrž již v listopadu 1998, praví správně leganda. Plán neobsahuje rovněž žádné operační cíle, legenda shrnuje jen "domněnky a místní názory". V souvislosti s plánem PODKOVA "nalezeným mezi tajnými plány" politického i srbsko-jugoslavského vojenského velení, podle nichž mělo být albánské civilní obyvatelstvo vyhnáno z Kosova, mohl "zhotovit" každý štábní důstojník na podkladě mistních událostí. Celkovým tajemstvím "plánu" nebyl jeho obsah, nýbrž jeho existence, t.zv. důkaz toho, že byl jugoslávským velením vypracován již v listopadu 1998 a že během jednání se Západem, mu nezáleželo na mírovém řešení konfliktu. Příklad PODKOVA ukázal jak velmi prostým způsobem, když je živná půda řádně připravena, lze úspěšně vést kampaně k ospravedlnění politické činnosti. Otřesná byla dále skutečnost, že falešná tvrzení byla všude velmi nekriticky příznivě převzata. Plán PODKOVA splnil politickou funkci. Posunul do ústraní veřejnou kritiku leteckých útoků NATO a navíc poskytl politikům ospravedlnění, jehož nutnost si ještě během napadení Jugoslavie neuvědomovali. "Masakr v Račaku" a plán PODKOVA mají úzkou souvislost. William Walker, vedouci Kosovo-Verification Mission OSZE (KVM) zapálil s jeho neprověřenou verzí o "Račaku" doutnák války proti Jugoslavii. A německý ministr obrany hasil kritiku tehdejsí války v Jugoslavii hořlavinou jménem PODKOVA, Obě lživá obvinění, plnící účel, byla bez svědomitého ověření událostí považována za pravdu. Oběťmi lží se stali, jako obvykle, nevinní lidé. K rozpoutání vražedného násilí a jeho udržení v chodu, nebyla žádná lež dostatečně groteskní: Miloševič jako Hitler, koncentrační tábor v Prištině, Osvěčim na Amsfeldu...atd.