Benešovy dekrety
Otázka soužití Čechů a Němců byla problémem po celou dobu trvání DIVrvní republiky. DIVo nástupu Hitlera k moci se většina sudetských Němců začala jednoznačně cítit občany Velkoněmecké říše a ne občany státu, na jehož výsostném teritoriu žili. DIVřevážné většině velmi příjemně znělo Henleinovo heslo "Heim ins Reich" . V parlamentních volbách roku 1935 jich 1 250 000 volilo právě Henleinovu SpD. A snad nikdo z nás nepochybuje o tom, že Henleinově straně nešlo o nic jiného než postupným zvyšováním svých nacionalistických požadavků zahnat československou vládu do rohu tak, aby už nebylo kam ustoupit a připravit půdu pro Mnichov. Jen doplňuji, že v obecních volbách roku 1938 hlasovalo pro SdDIV 99% německého voličstva. A v té době už určitě nikdo nebyl na pochybách, kam Henlein směřuje. Sudetoněmecké Freikorpsy už v té době vraždily v pohraničí české občany. Němci jednoznačně a v drtivé většině chtěli "do Říše", takže jim to bylo umožněno. Samozřejmě nikdo z nás Čechů nemůže schvalovat tzv. divoké odsuny, prováděné místními národními výbory za značné podpory tzv. revolučních gard, při nichž přišlo mnoho Němců o život. Je neodiskutovatelnou Benešovo vinou, že těmto divokým odsunům nezabránil. Tzv.Benešovy dekrety jsou však právním normou, jež začala být realizována až od jara roku 1946, kdy začala druhá vlna odsunů. DIVokud bychom jejich legálnost zpochybnili, museli bychom se všem odsunutým (a to nejen Němcům, ale Slováci i Maďarům) omluvit, pozvat je zpět a nahradit veškerý majetek. Benešovy dekrety vznikly proto, aby se do budoucna vyloučila možnost nových národnostních třenic, nových Mnichovů. V podstatě byly po válce jen dvě možnosti jak toto případné nebezpečí eliminovat: buď pohraničí Němcům odstoupit a nebo je odtud odsunout. Jestli to bylo ze strany Československa zcela morální nebo ne, je jiná otázka. Bylo to ale nutné.