Dušan Všelicha, Praha
2. 1. 2002 22:19
Obrana Ovara Šerifa
Pan Tomáš Poláček v tomto článku lže. Akciová společnost Barrandov FM, která provozovala vysílání Rádia Limonádového Joeho, hospodařila podle finančního plánu, který určovali akcionáři, jeho dodržování bylo pod kontrolou finančního ředitelství majitele a bylo také sledováno povinným auditem(Ernst and Young). Společnost nebyla zisková, ale fungovala podle záměrů svého majoritního akcionáře, který měl plnou kontrolu nad každou korunou. Obviňuje-li mne pan Poláček z vytvoření dluhu 20 miliónů, měl by tedy zvednout hledí a vysvětlit, co tím myslí a jak může tento svůj pomysl doložit.
Také odchod zakladatelského týmu neproběhl, jak bylo panem Poláčkem popsáno, jako nějaký trucovitý akt vzdoru proti novému vedení stanice. Pro společnost vedenou panem Pýchou jsme nejprve půl roku vysílali zadarmo, pak, když bylo jasné, že tento muž honoráře podle autorských smluv platit nebude, pracovali jsme pět měsíců ve vlastní režii a teprve, když pan Pýcha začal blokovat vysílání námi zajištěných kampaní a měnil styl vysílání rádia, oznámili jsme mu měsíc předem (takovou jsme měli smlouvu), že spolupráci ukončíme. Nabídli jsme i možnost další spolupráce, která však měla nepřijatelné podmínky: zaplacení dlužných honorářů a ukončení devastace programu. Také další zmínky o mně a našem tvůrčím týmu nejsou pravdivé. Pravdu o tom, do jakého licenčního řízení jsme vstoupili a do kterého ne, se mohl pan Poláček dozvědět, kdyby byl býval zavolal na můj telefon, který má od našeho jediného setkání asi tak před dvěma lety.
Náš tvůrčí tým vytvořil v Rádiu Limonádový Joe zřejmě neopakovatelnou kulturní, s prominutím, instituci. Poslouchalo nás denně od 30 do 40 tisíc lidí, pod současným vedením rádio končilo na jedenácti. Vytvořili jsme nejnavštěvovanější webové stránky rozhlasové stanice. Vymysleli jsme dva dosud úspěšně fungující pražské kluby. Čtyři roky fungovalo toto divadlo v éteru, které nejméně tři hodiny čistého času denně dávalo vždycky premiéru. Nechápu, proč za to musím být já a mí kolegové očerňován v solidních novinách na základě neznalosti skutečnosti. Přeju panu Poláčkovi, aby ho nikdy nikdo takhle ohavně veřejně neostouzel, ale zároveň mu přeju, aby ho někdo někdy pořádně nakop do holeně.