Odvážný holky

Vůbec se jim nedivím. Bejt v nemocnici musí být pro dítě hrozný. I kdyby se jim personál věnoval sebevíc, nemůže jim to nahradit rodinu. Děti, a zvlášť v tomhle věku, hodně visí na rodičích. Osobně si myslím, že pobyt v nemocnici musí na každým dítěti nechat trvalé psychické následky. | Optimální by bylo, aby rodiče byly s dětmi v nemocnici pořád. Vím, že je to nenormální - doma s dětmi taky nejste pořád, ale být v nemocnici taky není normální. Bohužel si to ne každý může dovolit, především z existenčních důvodů. Někdy na to myslívám, co kdyby moje dítě muselo do nemocnice (ne, že by k tomu byl nějaký důvod :-) a říkám si, že nejlepší by bylo dát ji tam jen v případě největší nouze; dokud by to šlo, tak se o ni starat doma.||| No, ještě k těm holčičkám. Myslím, že ukázali velkou dávka samostatnosti a odvahy. Doufám, že to teď někdo neskazí, strašlivě je nezdupe a nezamindrákuje na celý život.

útěk dětí z nemocnice

Nesouhlasím s Petrou a s Janou, rodiče mohou spolupracovat jak chtějí, ale pokud se dostatečně dětem doma věnují, tak se dětem musí nutně stýskat. Vina je jednoznačně na personálu oddělení!!! Kdyby byl děvčátka odvedl nějaký úchyl, tak by bylo pozdě dohadovat se o tom kolik (ne)odpovědný personál bere. Eva

Drive rodice na navstevy nesmeli

Jako mala jsem nekolikrat pobyvala na plastice v Praze na Vinohradech a krome prvni operace, kdy mi bylo asi 6 mesicu, jsem tam byla sama. Bylo to za dob "blaheho socialismu" a tehdy byly navstevy rodicu uplne zakazany. Nemocnice to odduvodnovala tim, ze tam jsou deti z velke dalky, za kterymi rodice prijet nemuzou, a ze by se jim styskalo o to vic, kdyby videly jine deti, jak se bavi se svymi blizkymi. Pokud nekdo svemu diteti neco prinesl, setkal se vzdy jenom se sestrami, ty darky vzaly, donesly onomu decku. Jednou dostal jeden klucik nekolik kilo bananu, sestricky se s nim domluvily a vsechny deti potom mely bananovou kasicku. Kdyz rodice telefonovali, sestry vyridily pozdrav. Primy kontakt s rodici byl mozny jenom postou. Odchozi pozdravy byly vsak kontrolovany, aby rodice nebyli vyplaseni steskem potomka, kteremu se v nemocnici nelibilo a chtel, aby si pro nej prijeli. Travila jsem tam vzdy tak 3-4 tydny a po rodicich se mi moc nestyskalo. Vzdy mi totiz vysvetlili, ze ted budu muset poslouchat ty hodne pany doktory a sestricky, ze se o mne budou starat a ze mi spravi pusinku. Zaroven se nam ale sestry maximalne venovaly, v klubovne byla spousta her a hracek, koukali jsme se na pohadky a pokud nekdo plakal po mamince, vzaly si ho sestricky na klin, povidaly si s nim a hned bylo lip. Kdyz nekdo takhle smutnil na pokoji, tak si s nim povidaly ostatni deti a za chvili bylo po breku. Proste to slo i bez rodicu. Myslim si, ze jde-li male dite do nemocnice, velmi zalezi na spolupraci rodicu a zdravotnickeho personalu. Jde o to, vstipit diteti nazor, ze to, ze musi byt v nemocnici, je pro jeho dobro a ze by mel poslouchat personal tak, jako rodice, coz by melo pripravit zdravotnikum pole pro dalsi praci s ditetem. Jakekoli negativni pocity by se mely pred ditetem tajit. Bud jej tedy umistit do zarizeni, ktere by se mi libilo vice, nebo proste nedat nic znat. Jestlize pujde dite do nemocnice predem s obavami, strachem a nechuti, neprospeje to ani jeho nalade ani jeho lecbe, protoze pri stresu je hojeni zpomaleno. Personal nemocnice by pak mel deti brat skoro za vlastni, pomahat jim s jejich problemy, protoze v nemocnici nemaji rodice, na ktere by se se svymi obavami mohly obratit, a vseobecne by se mel snazit jim pobyt v nemocnici maximalne zprijemnit, protoze dite bere nemocnici uplne odlisne nez dospely. Proste by rodice a nemocnicni personal meli maximalne spolupracovat. Jinak dnes uz detska oddeleni vypadaji daleko lepe nez drive. Kontakt s rodici, at jiz osobni ci telefonicky, je podporovan. Vetsina oddeleni nevypada tak, jako v popisu jany, ale jsou barevne vymalovana, deti maji pristup k spouste hracek a her, vsude visi vesele obrazky a vzbuzuje to takovy prijemnejsi pocit.

prostředí špitálu

Vinu na tom má určitě prostředí špitálu. Na dětském oddělení jsem sice nikdy nebyla ale pochybuju, že by to byl bůhvíjaký luxus, kde by se děti mohly dobře cítit. Sterilní prostředí, postele, židle, možná pár plakátů na stěně, odtamad bych utekla i já!!!!

Re: prostředí špitálu

A ještě škrábnou peníze sestrám !!! Jistě, proč ne, sestry přece berou tak 30-40tisíc měsíčně, tak to na výplatě ani nepoznají!!!

Je to těžký ...

Taky bych utekl, bejt ve špitále bez mamky a taťky, který asi nemaj čas každej den se mnou trávit na návštěvě hodiny a zvlášť bejt (asi) ve špitále už moc dlouho ... Hergot bejt to moje holčička, tak si jí asi vezmu domů na revers (to v žádným případě nechci rodiče kritizovat).

dítky

No, když jim bylo smutno....