Poníženě prosím - pustíte nás do EU?

V souvislosti s naší snahou vstoupit do EU by bylo dobré si připomenout některé události z minulosti. 1. v roce 1938 nás tzv. vyspělá západní Evropa odepsala bez ohledu na uzavřené smlouvy o pomoci, která nám měla být poskytnuta v případě, že budeme ohroženi. Je nutné zdůraznit, že v té době patřilo Československo k ekonomicky a demokraticky nejvyspěleším státům nejenom v Evropě, ale i ve světě. Stupeň demokracie byl u nás dokonce příkladný. 2. jeden ze států západní Evropy bez pozvání obsadil naše státní území, vyhnal občany z pohraničí formou, která si v mnohém nezadá s následnou poválečnou formou odsunu německého obyvatelstva. Nastolil na našem území teror obyvatelstva a to až do doby, kdy byl násilně vyhnán. Jednalo se dokonce o odsun a vyhlazení českého obyvatelstva. 3. ke konci války spojenci -tj. státy západní Evropy, USA a SSSR vytvořili hranice mezi západní a východní civilizací. My jsme byli přiřazeni do té východní a tím i do vlivu zrůdných ideí stalinismu. Tím došlo k demoralizaci obyvatelstva a velkému ekonomickému propadu, z čehož se vzpamatováváme dodnes. 4. o poválečném odsunu německého obyvatelstva bylo rozhodnuto jinde a z jiné vůle než české. To je nutné si plně uvědomit. Jiná otázka je, jakou formou tento odsun proběhl. Může být pro Čechy jen částečnou omluvou, že se v této formě skrýval vztek a touha po pomstě za dobu předválečnou a válečnou. Ale vliv tohoto prvku chápaní zde byl dozajista značný. 5. v současnosti státy západní Evropy rozhodují o tom jestli nás přijmou do EU nebo ne. Důvodem je především ekonomická zaostalost a morální úpadek, na kterém se tyto státy však v minulosti přímo podílely. Zdá se to být docela (z tohoto pohledu) pokrytecké až nepochopitelné chování. Popsal jsem pouze historický sled událostí z dob nedávno minulých. Snažím se nastínit, že nastala doba abychom pozvedli hlavu a řekli své slovo jasně a důrazně. Neměli bychom se vžádném případě ponižovat ani doprošovat. Měli bychom být přijati do EU jako plnohodnotný článek a pokora a omluva by měla být spíše na straně států EU. Měly by konečně vše odčinit tím, že nám pomohou odtranit důsledky toho na čem se přímo i nepřímo podílely. V žádné případě nechci, aby vše bylo chápáno jako nacionální kacířství, protože sami bychom měli dokázat rovněž přiznání svých chyb - forma (ne však rozhodnutí) poválečného odsunu Němců, kolaborace za války, padesátá léta, vytunelování "společného" státního majetku (jedni na úkor druhých) po roce 1989, ale neměli bychom dopustit, aby na nás bylo pohlíženo jako na něco co je pouze trpěno. Západní Evropa by si to měla uvědomit. A je na našich politicích jakou formou jí to sdělí. Závěrem bych chtěl ještě podotknout, že mediálně rozvířená hladina kolem válečného dění v plzeňské ŠKODĚ s podílem na vyzbrojování německé armády, je nehorázná blamáž. Když komukoliv přiloží někdo násilím nůž na krk a vyhrožuje mu zabitím a vyhubením celé rodiny jak se může stát, že druhý nepochopí, když ohrožená osoba plní ochotně příkazy a povely násilníka. Myslí si snad všichni rádoby současní kritici a moralisté, že sami by se chovali lépe? Komu dnes vyhovuje překrucování dějin. Jde snad o to, abychom opět poníženě klečeli na kolenou a škemrali o odpuštění. Je nutné, abychom se stali součástí evropského společenství, ale znovu zdůrazňuji jako plnohodnotný a suverenní stát, který bude mít stejná práva i povinnosti a nebude na něj pohlíženo jako na otravného chudáčka. My jsme a vždy jsme byli součástí Evropy. Naštěstí nás z ní za války nikdo nevystěhoval.

Re: Poníženě prosím - pustíte nás do EU?

Plne se ztotoznuju s tim to clankem.Velice bych byl rad kdyby autor ci idnes tento clanek prelozily do anglictiny a zaslali na http://www.ireland.com (irish times),protoze si myslim,ze Irove by meli vedet co se deje okolo a ne jen na ty jeji louzi.Ja ziju v Dublinu ted asi 6 mesicu a kdyz sledujete zdejsi zpravy zjistite,ze se zajimaji jen o sebe.Myslim si,ze by jsme jim mely ukazat,ze nejsou stredem zeme,ze tu jsou i jini.