Když druhdy byla ohrožena svoboda projevu několika televizních reportérů, vydali jsme se do ulic. Dodnes, narozdíl od Klause a Knížáka míním, že právem. Na svobodu, ať nikdo lstivě nesahá. Když nám však nyní průvod několika milovníků legrace připomíná, že stát omezuje svobodu nás všech, zůstáváme za pecí. Přivykli jsme platit daně se sklopenou hlavou. To, že stát, NÁŠ stát z těchto peněz živí byrokraty, kteří nás týrají, platí důsledky lupu pozlodějích, které nedokáže zavřít, nakupuje pro armádu vražedné padáky, to příliš nevnímáme. Nu což, to je střední Evropa.