Zdeněk Procházka, Brno
13. 6. 2001 1:25
Daně z nemovitostí okrádají státní rozpočet
Co se podívat na daně z nemovitostí a dědické daně? Vždyť tenhle ansámbl úředníků odnese v platech víc, než se vybere! To se sociálním státem už vůbec nemá nic společného, protože potřebným nedonese ani korunu. (Přesuny peněz se skryjí do kalné hlubiny státního rozpočtu, včetně nákladů na vytápění kanceláří, pronájem, formuláře, počítače, programy, … Moc výhodný džob pro pár vychytralých hlav.)
A teď trochu ze široka:
Vzali jste si na nás slabou solidaritu jako pendrek. Tak třeba já: vypomáhám lidem v nouzi, ale jen těm, které znám a o kterých vím, že mají snahu. Vy však žádáte něco jiného – naši POVINNOU SOLIDARITU s kýmkoliv. Abychom tři čtvrtiny života dělali na lidi, které jsme v životě neviděli a kteří si to nijak nezaslouží. Zrovna tak není důvod, proč platit následky pomalých sebevražd kuřáků, alkoholiků, skokanů z mostu. Ale všeobecné zdravotní pojištění zatím ještě neodmítám.
Pokud předhazujete, že lidi, kteří celý život pracovali mají nárok na důchod, tak jistě. Však ať si užívají zaslouženého důchodu ZE SVÉHO pojištění. Ale po mých penězích jim ani vám nic není. Já si vaše peníze taky nenárokuji. Pokud zmiňujete lidi, kteří se díky úrazu (předpokládám nezaviněnému) stali dočasně neschopnými pracovat, ptám se: A jakpak se ONI zajistili pro případ, že nebudou moci pracovat? Aha? Všichni v prvé řadě natáhnou ruku k ostatním. Když jsem musel několikrát zůstat ležet dva měsíce bez možnosti pohybu, nevzal jsem od nikoho ani korunu, prostě se o sebe musím postarat sám (a to mne navíc stát dennodenně obírá). A vy se staráte? O vás se starám opět já. A na další dělají zase jiní.
Znám člověka, který je na podpoře, doma, a předělává si baráček. Má na to času dost. Mou známou na sociálním rovnou pobízeli, aby se vykašlala na málo placenou práci a šla na podporu. (Úřednice si budou moci lépe zdůvodnit své místo.
Jsou časté případy žen, které si nechaly udělat dítě od chlapa, o kterém pak zjistily, že je k ničemu, opustily manžela a teď si vcelku spokojeně za naše peníze žijí. Pár jich znám osobně. POŽADUJÍ ovšem pořád VÍC, jedna dokonce řekla „Jak si to ten Klaus představuje, takhle málo platit na moje dítě!“. A jsou to často inteligentní ženy. Copak jí to dítě udělal předseda vlády? Nebo my? Dítě není žádný úraz ani boží úkaz. A otce si vybraly samy, do toho jsme jim nemluvili. Žena když chce mít děti, tak si k tomu musí vybrat někoho jiného než prvního disco-boye s klamavým sebevědomím, který rychle zmizí v dáli. Dřív než by musel přiznat, že krom řečí nic neumí. Kdysi bylo normální přemýšlet, ale tento stát obrací normalitu vzhůru nohama. Výchova dětí je největší investice, jakou normální lidé ve svém životě dělají. Některé to nemusí zajímat, protože starosti z toho máme my.
Bulíky, že určité matky bohatě rozmnožují budoucí pracující vrstvu, která nás bude živit v důchodu, si můžete věšet na nos sobě. O práceschopnosti jistých početných populací mám důvodné pochyby. V rodinách se šesti dětmi se jaksi nedaří vychovávat doktory. O důchod se raději postarám sám.
Porodné se nedá hned zrušit, ale navrhuji jiné uspořádání: velmi vysokou částku při prvním dítěti, menší při druhém a žádné při dalších. Stejně by se odstupňovaly přídavky. A nebude-li možné zrušit přídavky při větším počtu dětí, tak by se prostě už víckrát nezvyšovaly. (A jde-li vám o číslice ve statistice porodnosti, tak právě toto odstupňování sazeb napomůže rozhodování těch žen, které váhají, zda vůbec mají možnost vychovávat nějaké dítě, své první.) A pokud se někdo bojí, že by (například při teoretickém úplném zrušení přídavků) zůstal s dětmi bez prostředků, nepochopil pointu: vaší rodině místo přídavků zůstanou ty samé peníze, které jí dnes krade stát. Nejen z manželova platu, ale i z platu ženy před a po mateřské. Musí to vyjít šul nul – zrušit část daní a současně i přídavky. Jenom úředníci už nebudou moci krást na své platy z našich peněz pro děti, o to jich bude víc.
Pane Láďo z Prahy, no výborně, vy jste modelový případ: že by v Praze, kt