havel

VH již dávno není oním roztomilým miláčkem lidu, který v krátkých kalhotách vnáší do kalných politických praktik mravní poselství pravdy a lásky.Svou následující činností ve fci hlavy státu pošlapal vše hlásané a lidem milované a předvedl, že to byla pouze divadelní póza, po níž následují další dramatické atributy, intriky a bezpáteřnost zejména. Snaha vystupovat a konat jako osvícený monarcha je provázena sarajevskými poťouchlostmi,faktickou ochranou komunistických zločinců a obhajobou porušování zákonů, nad kterými v jeho pojetí stojí "svědomí vševědoucího neomylného intelektuála" doplněné zbabělostí - neochotou podstoupit jakoukoliv formu veřejné debaty se svými ideovými odpůrci. Přesně v Orwellovském pojetí hlásajíc dobro činí zlo a vystupujíc jako člověk bez politických ambicí, lpí na nich za každou cenu, jak názorně ukazuje jeho touha najít další uplatnění v jím prosazovaných federalistických evropských institucích. Jeho skvělé politické antré se po druhé volbě o jeden hlas (v době Sládkova zatčení)postupně mění v tragickou frašku. Dle mého na konci bude bez veřejných ovací a volání "ještě, ještě".

Komentář k článku K. Steigerwalda "Paradox..."

Steigerwald překvapivě použil výrazu "Havlovi zednáři...". Asi se o této věci dost mluví. Nuže tedy: je Havel zednář? Kdysi na přímou otázku to popřel. Sotva lze ale přehlédnout, že jeho politická filosofie a jeho metody politické činnosti zednářské principy silně připomínají. Všichni lidé jsou bratři a mají si navzájem pomáhat. Jenže někteří z bratrů jsou velmistři, jiní mistři, další tovaryši a učedníci. Co činí ti ve vyšším postavení je přísně tajné a ostatním v nižších postaveních, natož pak nějaké "veřejnosti", se nesděluje. Veškerá činnost bratrstva probíhá v zákulisí. Moudří řídí, méně moudří poslouchají, - mohou ale za to počítat s určitou bratrskou podporou. Zkrátka, jak říká Steigerwald "hledisko kosmického bytí... má větší mandát než volby". Otázka zní, kdo má patent na "kosmické moudro". Steigerwald popírá existenci hradního "mocenského centra", natož pak "spikleneckého". Co je ale spiknutí? Snad by se dalo říci, že "uzavřené tajné jednání za účelem dosažení nějakého cíle". A tak se právě mnohým pozorovatelům jeví hradní politika.

Václav Havel zárukou svobodných voleb a nejen jich

Prezident Havel je podle mého názoru jedním z minima vlivných politiků, který zůstal věren hodnotám týdnů po 17. listopadu 1989. Lidé tehdy na náměstích nevolali "Chceme několik nových narcistních stran!" ani "Ať se sociální nůžky co nejvíce otevřou!". Jsou ovšem i další známé osobnosti, kteřé si uvědomují značné odcizení většiny politiků myšlenkám hluboké demokratizace a ctění spravedlnosti. Nejsou spokojeni, že kapitalismus vede příliš vysoko nad demokracií. Monopolistická snaha maximalizovat vlastní politický zisk, stejně jako je to u zisku ekonomického, je pro ně příbuzného rodu jako totalitářství komunistické. Tito lidé, byť třeba mají vůči některým prezidentovým krokům výhrady, cítí, že je to právě Václav Havel, který čelí pokusu definitivně zlikvidovat poměřování našeho veřejného života prizmatem listopadového etosu. Proto mu chtějí být oporou. Paradoxně se Václav Havel stal letos opět zárukou svobodných voleb!