Partajnictví versus demokracie

Plně souhlasím s názorem P. Jonáka, že stát je majetkem parlamentních stran. Po volbách se může občan jen divit, co jeho zástupci v parlamentě vyvádějí. Je skutečně pravdou, že pokud jde o příjmy poslanců, jsou v této otázce přes celé politické spektrum zajedno. Co je doma, to se počítá. Nemohu se dále zbavit dojmu, že naši poslanci a senátoři se řídí socialistickou normou, že z politiky se odchází jen vlastním úmrtím. Jen si všimněme, kolik tváří na nejvyšších postech politických stran se změnilo. Tito předsedové a místopředsedové jsou přes veškeré hrubé omyly v politice i ekonomii stále u moci a snaží se i nadále tento status quo nadále fixovat. Tvůrci dvojdomků, "vydařené" privatizace, umývadel na špinavé ruce, vesele řídí stát pro blaho všech občanů. Občan je z toho tak šťastný, že pokud by mohl, tak by z tohoto marasmu nejraději utekl. Když pocítil, že už má dost arogance a nadřazenosti politiků ODS, šel volit opozici - ČSSD. Leč záhy se nestačil divit. Rivalové, kteří si šli po krku, vytvořili dvojjedinou státostranu "na věčné časy." Veškeré výmluvy o stabilitě politického systému nelze akceptovat, poněvadž nebyly vyčerpány všechny ústavní možnosti řešení tehdejší situace. Byl to opravdový podraz na voliče, poněvadž těm se o tomto kroku ani nezdálo. Nyní se kladou veškeré naděje ve Čtyřkoalici. Občan se už potřetí pokusí změnit vítěze voleb v marné naději, že konečně budou politici pracovat pro něho, a ne naopak. Je nutné si uvědomit, že politika je nad ekonomikou, a pokud skřípe státní ekonomika, nemůže fungovat ani politika. To si uvědomují i naši zástupci v obou parlamentních komorách, a proto se jim ani v této ekonomice pracovat nechce. Někteří z nich, při jejich odborné kvalifikaci, by nedosáhli ani na třetinu jejich stávajícího platu. O úrovni jejich práce jasně hovoří kvalita zpackaných zákonů. Málem neexistuje zákon, který by do roka neměl novelu. Tak kdyby pracovali lékaři, už by neměli na kom druhou operaci provést. Závěrem chci zdůraznit, že v žádném případě nejsem proti politickým stranám. Trvám ale na tom, že politik by neměl být politikem pro peníze a jemu poskytované výhody, ale pro prosazení správných ideí a zákonů, umožňujících poctivému člověku spokojeně v tomto státě žít. Zatím veškerou zátěž - evropské ceny, daně, poplatky, pojištění nese na svých zádech "průměrný" občan s jeho chabou kupní sílou. Náš politický systém trpí výše uvedenými nemocemi a na demokracii podle standardů rozvinutých států si, bohužel, musíme ještě dlouho počkat. Řešení vidím ve volbě našich poslanců a zastupitelů jen podle výsledků jejich práce, odbornosti a kompetentnosti, a ne podle slibů a krasomluvy. Trvat na prosazení často proklamovaných nových mladých politiků.