Není to první pokus, jak napravovat trh práce. Už jsme vyřešili rovnoprávnost mezi zaměstnanci. Dali jsme ji do zákona: nikdo u nás nesmí být postižen kvůli barvě pleti, kvůli pohlaví a vůbec pro cokoliv.
Jenomže skvělá věta v jednom paragrafu problém nevyřešila. Zákon sice říká "nediskriminuj", ale nemá žádné výsledky. Kdo chce zaměstnat neschopnou, leč mladou kolegyni, dokáže si zařídit, aby nemusel vzít schopného, leč starého muže. Právo cosi zaručuje, ale ještě nikdo se toho u soudu nedomohl.
Proto éra rovnoprávnosti brzy skončí. Místo ní by měla nastoupit doba pokročilejší, doba výhod. Prý abychom vyrovnali nevýhody. Matky přece shánějí práci hůř kvůli tomu, že mají děti, mladí proto, že jsou mladí, a nevýhodou starých je zase stáří. Ti všichni dostanou větší šance. Budou je mít v zákoně hezky napsané.
Začne se u nás odehrávat totéž, co se dnes děje třeba v Americe? Tam se firmy přetahují o příslušníky menšin, protože musí své pracovníky namixovat z nejrůznějších skupin. O ty "normální" najednou není zájem, je to vlastně nevýhoda.
To není nic nového: výhody pro jedny znamenají nevýhody pro druhé. Není to rovnoprávné. Z dřívějších diskriminovaných mohou být brzy noví privilegovaní. A naopak. Ti normální budou najednou znevýhodněni, zůstanou bez výsad. Vzniká nový druh nespravedlnosti.
Jak ji chce vyřešit český zákonodárce? Odbyl ji jednoduše větičkou, že pozitivní diskriminaci nelze považovat za diskriminaci. A hotovo. Jenže po zkušenostech s bezzubou "rovnoprávností" víme, že tím se ještě nic neřeší.
