Tím se zruší nyní běžící výběrové řízení na osm nových digitálních televizních licencí.
Jestliže dojdou k názoru, že současný stav televizního vysílání v zemi je tristní, znamená ekonomický problém a je třeba s ním rychle něco udělat, pak všechny verze a návrhy, které znamenají odložení digitalizace o rok nebo déle, zamítnou. Přijetím těchto návrhů dají poslanci najevo, že jsou se současným stavem na televizním trhu spokojeni, a proto chtějí současné vysílatele ochránit před nežádoucí konkurencí.
O současném stavu televizního vysílání u nás se dá říci mnoho věcí, ale rozhodně ne, že je dobrý. Kdo nemá přístup ke kabelu nebo satelitu, může přijímat většinou čtyři, výjimečně šest česky hovořících kanálů. Na nemalé části území je však příjem některých z nich technicky mizerný, na menší části některé chybějí. Jsme takovou Albánií ve středu Evropy.
Přitom začátek mělo Česko skvělý, v roce 2000 zahájilo mezi prvními pokusné digitální vysílání. Ale zatímco u nás pokračují jen tzv. pokusy, občané evropských států již sledují volně a bez placení až třeba čtyřicet kanálů. V Berlíně či Bavorsku dokonce komerčním stanicím vypnuli staré analogové vysílače. V části Evropy a v USA se již nebudou smět prodávat televizory, které nejsou schopné přijímat digitální vysílání. U nás takové přijímače zaplňují prodejny a v akčních nabídkách lákají neuvěřitelně nízkými cenami.
Kvalita vysílání těchto stanic je nyní ten méně důležitý společenský a ekonomický problém. Opravdu vážný je stav na inzertním trhu, kde díky neopakovatelným podmínkám stojí na výsluní dominantní stanice diktující vše - od pravidel po ceny. To omezuje televizní reklamu na úzkou skupinu inzerentů. Zjevný ekonomický problém jsou tedy nekorektní poměry na inzertním trhu - a dokončení výběrového řízení na licence by jasně řeklo, že za rok se mnohé změní.
Princip zpolitizování otázky digitalizace, ve skutečnosti liberalizace televizního trhu, je jasný: z politického (či spíše politikova) hlediska je tento proces riskantní, protože média - a televize zvláště - ovlivňují politiku u nás mimořádným způsobem. Proto přidělení jakékoli licence znamená pro reprezentaci země také otázku, zda se vysílání "dostane do správných rukou".
A to jsme u té varianty, že poslanci vezmou digitalizaci jako politický problém. V tom případě posvětí zmaření již osm měsíců trvajícího výběrového řízení (v němž spolu soupeří desítky projektů o osm licencí) a uzákoní přinejmenším dočasné ponechání současného stavu.
Digitalizace však není z hlediska diváka či inzerenta, tedy občana, politický problém. Politickým problémem je pouze pro politiky. Stejně jako u bot, jogurtů nebo aut platí, že čím více bude na trhu produktů, tím více užitku bude mít spotřebitel. Platí to i pro trh politických idejí - čím více bude míst, kde se bude moci realizovat, tím kvalitnější tento trh bude.
