Když v roce 1966 probíhal v Indonésii puč generála Suharta, nebylo Dienstbierovi ještě ani třicet let. Vedení Československého rozhlasu mu však svěřilo důležitý úkol: měl zmapovat události přímo na místě - v jihovýchodní Asii.
O svém blahobytném životě zahraničního zpravodaje napsal Jiří Dienstbier sám útlou knihu s názvem "Noc začala ve tři ráno".
Vadí vám komunistická minulost Jiřího Dienstbiera?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 31. července 2007. Anketa je uzavřena.
Zatímco na československých hranicích v té době ještě chytala Státní bezpečnost běžence téměř každý den, Dienstbier byl protřelý světoběžník. "Restaurace je výborná," pochvaluje si zahraniční korespondent ve své knize exotickou kuchyni.
"Pochutnáváme si na saté, jaké nikdo nepřipraví v kosmopolitních restauracích hlavního města. Číšník mi přináší třicet dřevěných tyčinek, na každé z nich čtyři až pět malých kousků skopového. Právě ji vytáhl z ohniště," píše Dienstbier.
Budoucí ministr zahraničí tehdy žil, jak si málokdo z jeho krajanů dokázal představit. Chodil na opulentní recepce prezidenta Sukarna a bydlel v nejluxusnějším jakartském hotelu nazvaném Indonésie. "Nocleh tu stojí plat předsedy vlády," píše. V místním baru debatoval o politice s novináři z celého světa.
Osvědčil se a později ho Československý rozhlas ocenil ještě víc - a vyslal ho přímo jako zpravodaje do Spojených států.
Není divu, že si současný kandidát na prezidenta vybavuje komunistický režim šedesátých let v těch nejlepších barvách. "Lidé z naší generace vám řeknou, že to byla nejlepší léta našich životů," říká k tomu možný uchazeč o Hrad.
Chcete vědět více?
O minulosti Jiřího Dienstbiera se dočtete v páteční MF DNES.
