Máme tedy naopak říci: Nic se neděje? Ojedinělé činy vyšinutých jednotlivců, v nichž frustrace a boly překroutily vidění světa, nemohou být měřítkem rasismu či nerasismu v zemi. Kvůli Dutrouxovi též nenazývají Belgii zemí pedofilů.
Žádná agentura si nedá práci s tím, aby položila veřejnosti dotaz: Schvalujete rasovou vraždu? Výsledek je předem jasný. Bezpochyby by záporně odpověděl i svitavský útočník.
Stálo však za to se zeptat občanů, zda schvalují britskou selekci na ruzyňském letišti. A hle! Většině toto opatření nepřipadá jako nepřípustné. Před nežádoucími osobami se přece brání každá země. A že ti nežádoucí jsou lidé, kteří mají tmavší kůži? To trápí málokoho.
V podtextu odpovědí můžeme slyšet: Vždyť si za to můžou sami! Naše sociální dávky jim nejsou dost, chtěli by ve své roztažnosti za lepším! Jako by si tady nemohli žít jako králové. Jenže pracovat se nechce, opíjet, to ano...
Devět z deseti lidí nechce mít Roma za souseda. Devět z deseti lidí tedy nerozlišuje mezi "pokojnými" a "výtržnickými" Romy. Chápe je jako masu, se kterou je lépe nic nemít.
Těchto devět z deseti lidí nechce patrně nic mít se skinheady. Nikdy se však nedokážou vcítit do kůže Roma, po němž někdo žádá "rasový průkaz". Jsme náchylní Romy podezřívat z toho, že nebezpečí zveličují, ba si i vymýšlejí, jen aby získali ráj v zemi zaslíbené.
A když se jim to nepodaří, mohou se přeci vrátit, tady se pro ně nějaký ten byt najde... Svitavskou vraždu můžeme číst i jako nanejvýš znepokojující vzkaz pro etnické Čechy.
Romové se u nás mají čeho bát. Mají před čím prchat. Ale neprchají jen před vyšinutým holohlavcem. Devět z deseti bílých spoluobčanů je přece chápe jako nepřátele... V takové zemi se žije zle.
