Psal se rok 1926, politická atmosféra se dala krájet, koalice ztrácela většinu, piklilo se za každým politickým rohem (nepřipomíná to něco?!). U čs. socialistů se o vedení prali Klofáč se Stříbrným, zapletl se i Beneš. I vyrobilo se na Stříbrného "kompro". A ne ledajaké. Žádné cachtání.
Zde je stručný popis truchlivé aféry: Stříbrný měl údajně poměr s chotí lékaře. Choť měla mít i dalšího milence-důstojníčka a taky syfilis. Důstojníčka prý měla radši, nákazu před manželem svedla na Stříbrného. Manžel vše pomstychtivě vyzvonil Klofáčovi.
Klofáč zavětřil příležitost, běžel za jistým slovutným profesorem, že stát je v ohrožení, neb Stříbrný má syfilis a jeho politiku vede progresivní paralýza způsobená onou pohlavní chorobou. Masaryk a Beneš se prý bojí o stát, hrozí rozvrat, pan profesor tudíž musí vydat na Stříbrného lékařský nález (aniž by ho vyšetřil), aby mohl být zavřen do blázince.
Poblázněný chudák profesor to pro stát, Masaryka a Beneše udělal. Aféra byla na světě. Přestože profesor následně vše odvolal, bratr Klofáč pomluvy šířil dál. Půl strany uvěřilo, že bratr Stříbrný je paralytik, půl strany nevěřilo Klofáčovi.
Věděl o intrice bratr Eduard Beneš? Tatíček Masaryk? Anebo jejich jména Klofáč jen využil, aby obloudil profesora? A věděl o Moravově intrice předseda klubu ODS Tluchoř? Tatíček Topolánek?
Ani historik Klimek v knize Boj o Hrad nenabídl zaručenou orazítkovanou odpověď, kdo a co přesně o syfilitické aféře v roce 1926 věděl. Ani historici za dvaaosmdesát let se stoprocentní jistotou neodpovědí, co kdo věděl v roce 2008.
Pesimista si řekne, že pravda nad lží nikdy nezvítězí a hlavouni vždy a vše zatlučou. Optimista se zaraduje, že se zdejší politika kultivuje: kdysi politici na sebe házeli syfilis a paralýzu, dnes jen koupel ve vaně.
Vylepšení politických způsobů bylo patrné i na víkendovém sjezdu zelených. Hodně se psalo o obstrukcích křídla Dany Kuchtové. Ale jaképak obstrukce! Trochu zdržovali, trochu reptali, vesměs způsobně a nenásilně. Odpolední čajíček pro dámy, porovnáme-li to s obstrukcí prvorepublikových předků.
Když tehdy radikálové v socialistické straně chtěli svrhnout vládu a zabránit zemědělským clům, trvalo zasedání parlamentu 30 hodin a skončilo až ráno. Nejenže oponenti navrhli tisíc trucpozměňovacích návrhů k hlasování, ale komunisté a radikální socialisté navíc rozmlátili na cimprcampr sněmovní lavice. Státní zastupitelství požádalo o vydání 27 poslanců ke stíhání.
A pak že současní zelení jsou rebelantskou stranou plnou nespoutaných aktivistů a protestních figur! Kdepak, beránci to jsou. Jisté rezervy však nejmladší parlamentní strana má. Nacházejí se ve sjezdovém předsálí.
Coby pozorovatel sjezdu a kuřák jsem čtyřikrát vyšla na ulici dát si hříšné retko. A třikrát mě tam zelení "dostali". Poprvé, když o cigaretu požádal mladý delegát, evidentně chytrý muž, který při příjemné vzájemné diskusi neustále plival do popelníku. Velmi neformální!
Podruhé, když mě opilý delegát sváděl na becherovku. V deset dopoledne hodně neformální!
Potřetí, když v závěsu za mnou pronikla k jednacímu sálu Romka a delegát lidskoprávní strany křičel "vypadněte", "vyveďte tu c....". A poučení ze sjezdu? Politické kultivace nikdy není dost a kouření opravdu škodí zdraví. Asi přestanu. Díky zeleným.
