Ze statistik Dětského krizového centra (DKC) vyplývá, že pachateli sexuálního násilí na dětech jsou v 62 procentech případů osoby z rodiny a v 27 procentech pak lidé z okolí, často dítěti citově blízcí. Ředitelka DKC Zora Dušková to uvedla na tiskové konferenci při příležitosti dvaceti let fungování centra.
„Pouhých jedenáct procent dětí bylo zneužito osobou zcela cizí. Mezi pachateli převažují vlastní otcové, na druhém místě jsou nevlastní otcové, na třetím dědové a ostatní příbuzné osoby. Ve většině případů je pachatelem muž, i když jsme se setkali již i s případem, kdy dítě zneužívala žena,“ říká Dušková.
Sexuální zneužívání blízkým příbuzným je podle ní jednoznačně jedno z nejhlubších traumat, které může dítě zažít. „Proto bývá označováno jako vražda duše,“ dodává. U většiny dětí přitom nejde o jednorázové zneužití. V 64 procentech případů je dítě sexuálně napadáno opakovaně a dlouhodobě, aniž to někdo v okolí zachytí.
Zneužívané jsou i tříleté děti
Sexuálním zneužíváním jsou ohroženy již velmi malé děti. „V osmatřiceti procentech případů děti uvedly jako dobu zahájení zneužívání věk před šesti lety, často již od tří let. Když se dětí ptáme, čím zneužívání skončilo, slyšíme často: Já už jsem to nemohl vydržet tak jsem řekl ne, to nechci,“ říká Dušková.
Kde hledat pomoc?Linka důvěry Dětského krizového centra: 241484149 Internetová linka důvěry: problem@ditekrize.cz Každé úterý a čtvrtek od 16 do 18 hodin může dítě či dospívající bez objednání přijít do DKC pro okamžitou pomoc. |
Zneužívající osoby totiž „nevyjádřené ne“ často mylně interpretují jako souhlas. Nabývají dojmu, že zneužívání dítěti vlastně nevadí. Proto je podle ní velmi důležitá osvěta mezi dětmi.
„Nepoučené dítě je bezradné a bezbranné. Neumí se ochránit, neumí jasně vymezit hranici,“ podotýká Dušková.
Odhalené případy zneužívání jsou podle ní jen špičkou ledovce, většina je ale skrytá, a děti tak zůstávají bez jakékoli pomoci.
Podle ředitelky Nadace Naše dítě Moniky Šimůnkové v České republice chybí komplexní systém, který by pracoval s rodinami, kde je podezření na sexuální zneužívání dětí.
„Když má podezření třeba babička dítěte, nechce jít hned na policii. Když se podezření objeví, nikdo s rodinou nepracuje, rodina se rozpadá. Dochází navíc k opakovaným případům zneužívání. To znamená, že i když se v rodině odhalí zneužívání, zásah není úspěšný, s rodinou se dostatečně nepracuje, aby nedocházelo k opakování,“ domnívá se Šimůnková (rozhovor s Monikou Šimůnkovou čtěte zde).
Už nejde o hru na doktora. Děti se kvůli pornu napadají
V posledních letech nabývá na intenzitě i nebezpečí související s kyberprostorem. „Jde o vytváření falešných identit, získávání důvěry dítěte prostřednictvím sociálních sítí, snaha přimět je, aby poslaly své nahé fotky nebo se svlékly před webkamerou. Jakmile se dítě jednou nechá vmanipulovat do této situace, okamžitě se stává vydíratelným,“ podotýká Dušková.
Specifickým tématem je pak snadná dostupnost pornografie. Děti se díky dostupnosti internetu snadno dostávají na pornostránky.
„Důsledkem je, že se setkáváme se sexuálním experimentováním a napadáním mladších dětí. Už nemluvíme o nějaké hře na doktora. Děti opakují to, co zhlédly v pornografii na dětech výrazně mladšího věku. Setkáváme se s případy, kdy dochází k orálnímu, análnímu styku mezi dětmi a podobně,“ říká Dušková.
Dětské krizové centrumDětské krizové centrum již od roku 1992 řeší případy fyzického, psychického a sexuálního násilí na dětech. Jeho služeb využilo již 5748 klientů, mezi nimiž jsou zejména děti ve věku do 18 let, ale i raně dospělé osoby. |
Rodiče podle ní ztratili kontrolu nad tím, kde se jejich děti v kyberprostoru pohybují. Mají mylný dojem, že dítě, které sedí vedle v pokojíčku u počítače, je v bezpečí.
Brutální tresty i pro batolata
Dětské krizové centrum řeší rovněž případy fyzického a psychického týrání dětí. Také v této kategorii je pachatelem v naprosté většině případů člen rodiny.
„Nemluvíme o tom, že děti dostanou pohlavek, ale o brutálních formách trestu. Fyzickým týráním jsou ohroženy i děti od nejmenšího věku. Setkáváme se s případy, kdy týrány jsou kojenci i batolata,“ konstatuje Dušková.
Pachateli bývají podle ní otcové i matky. Druhý rodič obvykle o týrání ví, ale je pasivní a nezakročí.
Dalšími případy traumatizace dítěte jsou vyhrocené rozvodové spory, kdy jsou děti zatahovány do divokých hádek rodičů a nuceny, aby jednoho nebo druhého rodiče zatratily.
DKC rovněž řeší traumatizaci související s domácím násilím mezi rodiči, vážnými dopravními nehodami či případy, kdy je dítě svědkem sebevražedného chování. DKC proto zavádí novou službu okamžité krizové pomoci. Dítě může dvakrát týdně přijít s jakýmkoli tématem, které ho stresuje či traumatizuje.
