"Nechtěl jsem brát tlumicí léky na zlobení ani jet do psychiatrické léčebny, ale neměl jsem si komu stěžovat, kde hledat pomoc," vyprávěl MF DNES 22letý Tomáš, který vyrůstal v ústavech od narození. Uklidňující léky byl nucen brát devět let, v léčebně byl několikrát.
Systém péče je tak děravý, že v podobných situacích nechává děti prakticky samotné. "V dětských domovech jsou často bezmocné," konstatuje Jan Pfeiffer, člen komise při Radě Evropy, která má bojovat proti týrání a ponižujícímu zacházení.
Tomáš cítil vztek a bezpráví. Teoreticky se sice mohl svěřit sociální pracovnici, ale prakticky to bylo vyloučené. "Donesla mi čokoládu a před ředitelem či vychovatelkou se ptala, jestli mě něco netrápí. Nechtěl jsem si dělat problémy a raději jsem lhal a domov chválil." Výpovědi dětí o tom, že kontroly sociálních pracovnic bývají formální, potvrdil v pondělí i ředitel odboru rodiny ministerstva práce a sociálních věcí Miloslav Macela.
Příběh Tomáše není výjimečný
"Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí to má změnit. Přístup sociálních pracovníků musí být daleko odpovědnější," řekl. Vzápětí však přiznal, že ani to nemusí dětem, jejichž výchovné problémy řeší vychovatelé pilulkami či převozem do psychiatrické léčebny, pomoci. "Dítě se může s problémem svěřit sociálnímu pracovníkovi a ten mu má pomoci. V tomto případě se však jedná o rozhodnutí lékaře, a proto je řešení velmi složité. Jinými slovy, na psychiatra je sociální pracovník krátký," uvedl Macela.
Příběh Tomáše vůbec není ojedinělý. Podobně bezvýchodnou situaci MF DNES líčili i další bývalí či současní svěřenci z domovů. Byli bezbranní, museli se podvolit vůli vedení domova a lékaře. Úřady převozy dětí do léčeben většinou vůbec nezajímají. V dětských domovech v podstatě nemají být děti s duševními poruchami.
MF DNES však v minulých dnech popsala množství příběhů, kdy děti byly nuceny celé roky brát tak vysoké dávky psychofarmak na zlobení, že utlumené usínaly ve škole i v domově. Ombudsman navíc při kontrole ústavů zjistil, že některé domovy tyto děti na celé týdny zbytečně "odkládají" do psychiatrických léčeben.
Ministerstvo školství odpovědnost odmítá
Ministerstvo školství, pod které dětské domovy spadají, nic z toho nekontroluje a o ničem prý ani neví. "Nehlídáme užívání léků dětmi. Je to zdravotnická záležitost," uvedl suše Patrik Kubas z tiskového odboru ministerstva. Úřad nezajímají ani převozy dětí do léčeben. Nemá proto ani hrubý přehled, kolik dětí ročně na psychiatrii skončí a proč.
"Pokud dostaneme konkrétní podnět, obrátíme se na ministerstvo zdravotnictví nebo orgány činné v trestním řízení," dodalo ministerstvo. O jiných krocích, které by mohly dětem pomoci, se nezmínilo. Stejně reagovala i Česká školní inspekce, která má v domovech dělat prověrky. Ani ta nemá přehled, kolik dětí užívá psychofarmaka a kolik jich ročně jezdí do léčeben. "Nemáme k tomu oprávnění. Naše činnost se řídí zákonem a ten by se musel změnit," uvedl mluvčí inspekce Libor Vacek.
Jediná z oslovených institucí, která se v pondělí o situaci dětí v dětských domovech zajímala, byla Všeobecná zdravotní pojišťovna. "Je to pro nás silný podnět a určitě budeme konkrétní informace prověřovat," napsal mluvčí Jiří Rod. Upozornil, že v minulosti již na případy zbytečných a dlouhodobých hospitalizací dětí v psychiatrických léčebnách narazili. Netýkalo se to však dětí z domovů.
