Devítiletý Jaromír a šestiletá Maruška se ke svým rodičům Emílií a Jaroslavu Wallovým a dalším třem sourozencům zatím nevrátí.
Důvod? Je to nejvhodnější řešení. Děti, které jsou už sedmý rok odloučené od rodičů, k nim nemají vytvořen citový vztah. Naopak pěstounům říkají mami a tati.
Wallovi ze Soběslavi chtějí za své děti bojovat dál: odvolají se ke krajskému soudu a podají žalobu do Štrasburku, kde už jednou uspěli.
Vrátit děti biologickým rodičům, kteří o ně přišli kvůli bytovým a finančním problémům, nedoporučil v pondělí u soudu ani znalec z oboru psychologie a zároveň vedoucí psycholog psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích Petr Goldmann.
Pro děti je lepší vyrůstat v prostředí, které znají
Odborník zkoumal život a chování dětí v pěstounské rodině a vypracoval i posudky na pěstouny a biologické rodiče. "Pro Marii i Jaromíra je lepší, aby zůstali v prostředí, kde nyní vyrůstají. Každé jiné trauma bude menší, než kdyby se nyní vrátili zpět k biologickým rodičům," řekl znalec Petr Goldmann.
To rozčílilo právníka Wallových, který označil jeho posudek za tendenční a záměrně vyhovující soudu a státním orgánům. "Trauma u dětí bylo, už když je stát násilím odebral rodičům. To potvrdil i Evropský soud pro lidská práva," argumentoval právník František Musil a žádal vypracování nového posudku. Neuspěl.
Předsedkyně senátu Jaroslava Novotná mu nevyhověla. "Pro děti by bylo značně psychicky zatěžující, kdyby se měly vrátit k biologickým rodičům. Kdyby vše fungovalo úplně jinak a děti by věděly, kdo jsou jejich biologické rodiče, pak by vrácení do rodiny nic nebránilo," poznamenala soudkyně po vynesení rozsudku.
S tím se nechtějí Wallovi smířit. "Takhle to nejde. Už ale nevěřím, že je do osmnácti let, než budou plnoleté a budou se moci vrátit, uvidím. Odvoláme se a podáme i stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Děti Jan a Anděla, které jsou plnoleté a byly také pět let v dětských domovech, chtějí každé odškodnění za každý rok života mimo rodinu dvě stě tisíc korun," řekla Emílie Wallová, která děti neviděla sedm let a sama vyrostla v dětském domově.
Moc šancí na úspěch u krajského či ústavního soudu jí ale nedává ani soudkyně Novotná. "Pokud mají soudy hájit zájmy dětí, tak těžko někdo rozhodne jinak. Pohledy, které Wallovi posílali dětem do dětského domova a pak do pěstounské rodiny, nejsou tím pravým, jak by rodiče měli projevovat zájem o děti," řekla soudkyně.
Wallovi za dětmi nejezdili
Wallovi totiž za dětmi nikdy do Huslenek u Vsetína nepřijeli, i když jim pěstouni nabízeli schůzky v poradně za účasti psychologů. Mazačovi mají dvě vlastní už plnoleté děti a dvě děti Wallových.
I vedoucí táborského sociálního odboru města Vlastimil Bejdl, kterého považují Wallovi za strůjce všech problémů, souhlasil s rozsudkem okresního soudu. Podle něho si za současnou situaci mohou rodiče sami a chybí jim pocit vlastního zavinění.
"Kdyby se stýkali s dětmi, už mohly žít u nich. Kdyby paní Wallová neodešla z azylového domu a nebydleli ve sběrných surovinách v Soběslavi v době, kdy měla několikaměsíční Marušku, tak by děti měla u sebe," tvrdí Bejdl.
Šestiletá Maruška chodí do mateřské školy, devítiletý Jaromír do základní školy a prospívá se samými jedničkami. Učí se lyžovat, přihlásil se na nepovinnou angličtinu, Marušku baví malování.
